Jiný úhel pohledu na staré a nové

Jiný úhel pohledu na staré a nové

Novozélandský fotograf Amos Chapple chtěl získat nové perspektivy v Petrohradě. Na několika místech, která nabízela pohled na město, připevnil svůj fotoaparát na dron a pustil se do zachycování starého a nového, s nečekanými výsledky.

Město kontrastů

„Petrohrad je město kontrastů, kde vedle sebe najdete tvrdě protichůdné scenérie, přetrvávající zbytky jeho bohaté historie,“ vysvětluje Amos.

„Když jsem Petrohrad poprvé na delší dobu navštívil v roce 2012, bylo to skutečné rozčarování. Majestátní severské město zlatých věží a literárních epopejí se zdálo být zajímavější destinací než Moskva, kde jsem pracoval předtím.

V realitě se ale ulice pod slavnými historickými památkami Petrohradu zdály nedokončené a divoké, jako kdyby se carské a komunistické Rusko stále přetahovaly o nadvládu.

Střet obou protikladných období ruské historie byl fyzicky předem rozvržen tak, aby jej každý viděl – a nebylo to vždy příjemné.

Když jsem se k tomuto projektu vracel, věděl jsem, co můžu čekat. Tentokrát jsem ale chtěl tento kontrast atmosfér ilustrovat a přetvořit jej ve výhodu.“

Krása protikladných světů

„Oba styly architektury představují zcela protikladné vnímání světa, třebaže spolu koexistují.

Jejich kombinace nemusí jít dohromady, ale každý má svou vlastní krásu a k oběma jsem chtěl být spravedlivý.

Není snadné zařídit, aby sovětský panelák vypadal krásný, ani aby hezký kostel vypadal zajímavě, ale to právě byla ta výzva.

Několik bloků od známých „šlehačkových“ paláců jsem se ocitl v jednom z nejdrsnějších předměstí na Zemi.

Na místě kdysi považovaném za příliš bohem zapomenutém pro osídlení nechal Petr Veliký vybudovat město. Inspirován svými výpravami do Evropy nechal postavit ohromující kopule a řecké sloupy.

Poté přišla revoluce a Sověti okolo starobylých kostelů a paláců naskládali velké šedé betonové desky.

Chtěl jsem tohle všechno zachytit, ale k tomu jsem potřeboval odstup.“

Car nebeské říše

„Petrohrad je plochý jako stůl, a proto nesmírně obtížný na fotografování. Žádné kopce pro milovníky lezení, ani místa s výhledem na město.

Odpovědí, pro můj projekt, byla technika. S otevřenými plochami, které obklopují ikonické monumenty, je Petrohrad snad nejlepším místem na světě, kde můžete pro letecké snímky využít dron.

A právě pomocí dronu jsem se snažil zachytit město a jeho uspořádání v celé jeho majestátnosti. Začátek byl perfektní – lety ve slunečném ránu nad třpytícím se chrámem svatého Petra a Pavla, a potom žhnoucí západ slunce s fotoaparátem vznášejícím se nad Smolným klášterem.

Následoval další ze vzácných jasných dnů v Petrohradě. Chtěl jsem pro fotografování sovětských budov spíše zataženo, aby počasí odráželo jejich atmosféru, ale byl jsem vzrušený vyhlídkou na návštěvu unikátní budovy Centra pro robotiku a technickou kybernetiku, takže jsem naskočil na trolejbus a v očekávání vyhlížel z okna.

Před létáním jsem obcházel bizarní budovu a byl zvědavý, co se odehrává uvnitř tohoto pilíře Sovětské technologie. Sestavil jsem dron v parku naproti a provedl jeden let.“

Ztráta kontroly

„Nedosáhl jsem úplně úhlu, který jsem zamýšlel, a proto jsem se přesunul o kousek stranou a zkoušel to znovu. Během klesání se ale zdálo, že se mnou dron trochu zápasí; když jsem chtěl letět doleva, napřed se mu nechtělo, a pak se naklonil víc, než jsem chtěl. Ze spolehlivého dronu byl najednou berserk.

A potom, možná dvacet metrů nad zemí, přestal poslouchat úplně. Podobně jako sklenice neodvratně padající z podnosu číšníka, začal sklouzávat směrem ode mne a nabíral rychlost. Když vrazil do země, ani jsem neslyšel ránu.

Přiběhl jsem zadýchaně na místo nárazu a našel dron na kusy a fotoaparát na odpis.

Jak jsem tak klečel nad tou smutnou malou scénou, podíval jsem se skrz stromy na záhadnou anténu, trčící z vrcholku budovy Kybernetiky – copak se tam uvnitř asi odehrává?

Důležitější je ale, jak budu pokračovat v realizaci plánu portrétovat tohle město novým způsobem?

Odpověď? Zkoušet každý výtah, vysvětlovat situaci na každé recepci a hledat všemožná pozorovací místa.

Přišel jsem o svou výhodu. Byl jsem pokořen a možná se stal i skromnějším. Z cara nebeské říše, shlížejícího na město protikladů, prostým proletářským fotografem.“

Níže se podívejte na další Amosovy snímky Petrohradu.

Komentáře a názory obsažené v tomto článku jsou komentáře a názory daných přispěvovatelů a nemusí nutně odrážet nebo představovat pohledy či názory společnosti Canon, jejího vedení či zaměstnanců.