Krajina i makroportrét – to vše na jednom snímku

Henrik Spranz se ve svém volném čase toulá s fotoaparátem rakouskou krajinou. Své technické dovednosti a umělecký cit přetavuje ve výjimečné fotografie, které si na webu, a potažmo i v  získaly mnoho fanoušků.

Henrik nás zavede na svá oblíbená místa a poradí, jak najít svůj vlastní jedinečný styl.

Ranní hladina Almsee © Henrik Spranz

Henrik Spranz nám pověděl o své zálibě ve fotografování krajin a makroportrétů.

Toto je nejnovější z řady videí, ve kterém majitelé fotoaparátů Canon ukazují, jak pořídili některé ze svých oblíbených fotografií.

Henrik nám během natáčení prozradil, jak kombinuje své dvě vášně – fotografování a přírodu – v jeden velký naplňující koníček.

VIDEO_Henrik_RHS_15_L.jpg
Zlato © Henrik Spranz

Jak jste se dostal k fotografování?

„Ze svých dovolených jsem se vždycky vracel s kupou fotek. Ale když jsem si je pak doma prohlížel, byl jsem z nich otrávený. Nedalo mi to a začal jsem číst články o fotografech a jejich technikách. Netrvalo dlouho a vypěstoval jsem si závislost. Inspiraci jsem vždy nejraději hledal v National Geographic, zejména u Ansela Adamse.

Odjakživa miluji přírodu a toulky jejími krásami. Není tedy žádným překvapením, že jsem se dal na krajinářskou fotografii.

Nemám na to žádnou školu. Mám prostě to štěstí, že jsem se rychle naučil zhodnotit, co se mi na mých fotkách líbí a co ne, a co do příště zlepšit.“

Je tedy klíčem k úspěchu metoda pokusu a omylu?

„Do jisté míry ano, ale nejde jen o focení jako takové. Dnes už vím, že můžu vyrazit na celý den a nepořídit jedinou fotku. Pokud není dobré světlo a daná scéna mě ničím neinspiruje, tak si prostě sbalím svůj foťák a objektiv a jdu o dům dál.“

To musí být těžké.

„Ano, ale je opravdu důležité zůstat nad věcí. Teď, když si s sebou beru jak makroobjektiv, tak krajinářský objektiv, je větší šance zachytit něco zajímavého. Přesně to se mi stalo i onehdy ráno. Nenašel jsem žádnou inspirativní krajinu, ale pak jsem uviděl nádhernou kytku.“

VIDEO_Henrik_RHS_11_L.jpg
Nenápadná krása © Henrik Spranz

Je tohle důvod, proč jste si zamiloval tyto dva druhy fotografie, dvě fotky v jednom?

„Může to tak působit, ale ve skutečnosti se musím připravit buď na jeden, nebo na druhý typ záběrů, aby vše šlo hladce. Současně je ale třeba být otevřený jiným možnostem.

Na makrofocení jsem se dal, protože jsem chtěl zkusit něco nového a zajímalo mě, jak můžu svůj styl uplatit při focení zblízka.“

Je to opravdu tak velká změna?

„No, měl jsem se co učit. Ale naštěstí jsem narazil na klub makrofotografů, kteří mi hodně pomohli. Členkou tohoto klubu je i má partnerka Perdita, takže se navzájem podporujeme, abychom se neustále posouvali dál.

V porovnání s focením krajin máte nad každým prvkem větší kontrolu. Nedávno jsem třeba fotil na pláži a najednou mě přepadla touha posunout mnohatunové skály, jen abych vylepšil popředí snímku.

Ale oba typy focení mají i mnoho společného. Musíte myslet na to, aby zrak diváků vedlo jak popředí, tak pozadí. A samozřejmostí je práce se světlem. K získání různých kýžených výsledků slouží podobné postupy.“

Musí být složité skloubit práci softwarového vývojáře s vášní pro fotografování. Plánujete neustále dopředu?

„Dovedu se zorganizovat. Vím, kam jdu, kdy tam jdu, jak se tam dostanu a co si musím vzít s sebou. Ale nejsem z těch, kdo si výsledné snímky naplánují do nejmenšího detailu. Potřebuji na daném místě najít inspiraci.

Kvůli světlu je pro mě důležité správné načasování. Ideální světlo bývá vždycky jen po krátkou chvíli. U makra si můžete pohrát s difuzérem, ale při focení krajiny často zjistíte, že máte jen deset minut po východu slunce nebo před jeho západem.“

Hraje světlo na vašich fotografiích opravdu tak důležitou roli?

„Ano, jeho efekty mě nepřestávají udivovat. Při tom nedávném focení na pláži jsem si nachystal veškeré vybavení a počkal, až se začne smrákat. Pak jsem vyfotil, co jsem chtěl, a začal se balit k odchodu. Skály ale najednou změnily barvu, tak jsem prostě fotoaparát, stativ a objektiv znovu vybalil a začal mačkat spoušť. Doma se pak ukázalo, že až tehdy vznikly fotky, které stály za to.“

VIDEO_Henrik_RHS_10_L.jpg
Pláž Preveli © Henrik Spranz

Tím se dostáváme k postprodukci. Kolik času strávíte úpravou snímků v počítači?

„Nejdůležitější je rozhodnout se, jestli si ta či ona fotka další práci zaslouží. Pokud fotka tímto testem projde, věnuji jejímu vypilovávání maximálně třicet minut. Mám cit pro to, jaký tvar musí mít histogram, aby byla expozice co nejlepší.“

Můžete dát členům služby You Connect nějakou poslední radu?

„Nenechte se odradit, když výsledky neodpovídají vašim představám. Mějte otevřenou mysl, učte se od ostatních, najděte si svůj vlastní styl a hlavně se při tom bavte.“

Pokud vás zaujala práce Henrika Spranze, vyhledejte si o ní víc.