Portraits of Sarajevo

Portréty Sarajeva

Fotograf se vydal fotografovat portréty lidí z různých prostředí ve svém rodném městě Sarajevu v Bosně a Hercegovině. Rozmlouval s nimi o jejich životech, naslouchal městským příběhům a brzy pochopil, že jejich vyprávění změnilo jeho vlastní vztah k tomuto městu.

„Zvenku bylo Sarajevo znovu vybudováno a prošlo transformací. Jeho charisma je opojné a úchvatné, protože jeho obyvatelé mají naději na mnohem lepší budoucnost. I když, jak to často bývá, všechno není takové, jak vypadá. U tohoto projektu jsem chtěl přesunout pozornost z města samotného na jeho obyvatele, kteří Sarajevo, stejně jako já, nazývají domovem.

Mnoho lidí, různá prostředí

Chtěl jsem se zaměřit na ty, kteří zde žijí a pocházejí z různých prostředí, a porozumět vztahu, který si k městu vytvořili. Mladí, staří, ti, kteří z města odešli a vrátili se, a ti, kteří město nikdy neopustili. Chtěl jsem poznat, jak bouřlivá historie tohoto města ovlivnila lidi, kteří zde žijí dnes.

Sdílení příběhů

Když jsem vyrazil fotografovat tuhle sérii, nemohl jsem se zbavit romantických představ, co všechno bych mohl objevit. Ale brzy jsem zjistil, že obyvatelé Sarajeva nejsou ochotní podílet se na projektu, tak jak jsem doufal, a ti kteří jsou, nejsou příliš nakloněni myšlence odkrývat své životní osudy.

Tohle zjištění mě přivedlo k hlubšímu zkoumání, co vlastně k Sarajevu cítím já sám. Portréty a rozhovory, které jsem vedl s lidmi, vyprávějí polovinu příběhu. Věřím, že proces, kterým jsem prošel, a otázky, které jsem pokládal sám sobě, jej doplňují. Nechtěl jsem zachytit doslovný obraz města, chtěl jsem vyprávět příběh prostřednictvím emocí. Chtěl jsem, aby se tváří města stali lidé.

Pokládání správných otázek

Zkusil jsem vnést do projektu unikátní perspektivu a záměrně se vyhnout nejznámějším budovám a památkám. Na chvíli jsem se ve vlastním městě cítil jako cizinec, a nebylo to vůbec špatné. Mým původním plánem bylo položit jednoduchou otázku: „Co se vám na Sarajevu líbí?“ Brzy jsem ale pochopil, že na rozdíl od jiných kultur nemáme v povaze své odpovědi příliš rozvádět. Otázky pokládané lidem, které jsem potkával cestou, byly nakonec stejné jako ty, které jsem si celou dobu pokládal sám. Během tohoto projektu jsem se setkal s překvapivě velkým množstvím rozmanitých lidí. Následující rozhovory jsou nahlédnutím do jejich světa.

Jozef Abinun

Amer: Odstěhoval byste se někdy z tohoto města?

Amer: Odstěhoval byste se někdy? Jozef: Ne. Nikdy jsem odsud neodešel, ani v nejhorších dobách. Lidi mě potřebovali, tak jsem zůstal. Měl jsem tady spoustu přátel. Místo je takové, jakým ho lidé udělají. Většina mých přátel je pryč, takže moje pouto s městem je slabší než dřív.

Damir Zekić

Amer: Co děláte v Sarajevu nejraději?

Damir: Rád ráno běhám. Každé ráno běžím městem a vzpomínám na všechny dobré věci, které se mi přihodily.

Đoko Novković

Amer: Co by bylo třeba v Sarajevu zlepšit?

Đoko: Měli bychom být otevřenější jeden k druhému. Jsme moc uzavření.

Selma Grizić

Amer: Co se turistům na Sarajevu nejvíc líbí?

Selma: Říkají, že je to tady úplně jiné než jakékoli jiné místo, které kdy navštívili. Většina z nich je překvapených vším tím, co vidí. Říkají, že je to město z pohádky.

Faruk Halilović

Amer: Co se vám na tomhle městě líbí?

Faruk: Na jakém městě?

Almir Pazarac

Amer: Lidé říkají, že okolí je velmi nebezpečné. Je to pravda?

Almir: Děti si tady hrají celý den a rodiče je nemusí hlídat. Je tu bezpečno. Několikrát jsem tady uspořádal fotbalové turnaje pro děti a vždycky jsme si to všichni užili. Kdybyste potřeboval pomoc, nikdo se k vám neotočí zády.

Amar Smajović

Amer: Co máte na Sarajevu nejraději?

Amar: Nejvíc se mi líbí radnice, co je tady přímo za mnou. Bydlím vedle a každé ráno, když vstanu, ji vidím z okna. To se mi líbí.

Gordana Stojanović

Amer: Co je na tomhle místě tak zvláštního?

Gordana: Je to malé město, které žije v rytmu daleko větší metropole. Nemůžu jít na kávu a nezískat přitom dva nové přátele, se kterými si vyměníme telefonní čísla.

Goran Avdić

Amer: Staráme se dobře o zvířata?

Goran: V okolí je dost zatoulaných psů. Lituju kočky. Jejich počet klesá. Věděl jste, že podle Islámu je kočka nejčistším zvířetem ze všech? Tak čistým, že s ní můžete jíst ze stejné misky. Je dobré je mít doma.

Nusret Zahirović

Amer: Je pravda, že máme rok od roku méně dětí?

Nusret: Ne, řekl bych, že je to naopak. Tenhle rok a loni se jich narodilo víc než v minulých letech. Můj autobus je plný dětí. Vozím je do školy a ze školy každý den.

Ukažte ostatním jedinečné osobnosti ze svého města

Když jste si teď prohlédli portréty spoluobyvatel Amera Kapetanoviče, proč byste nezkusili vyfotografovat obyvatele ve svém městě a poslat snímky do fotografické výzvy měsíce? Projděte se místními ulicemi, parky a trhy, nebo se svezte hromadnou dopravou a zkuste zachytit obyvatele, díky kterým je vaše město jedinečné. Řekněte lidem, proč byste si je rádi vyfotografovali, a možná zjistíte, že vám řeknou víc o sobě i o tom, co pro ně město znamená. Než budete kohokoli fotografovat, nezapomeňte požádat o svolení!

Až budete připraveni, nahrajte své snímky do naší Galerie