Rozhovor s Jakubem Freyem

Sportovní fotograf a Canon ambasador Jakub Frey se specializuje na fotografování především zimních adrenalinových sportů. Canon se jej rozhodl vyzpovídat a Jakub se rozpovídal nejen o svých ledových zážitcích.

Jakube, můžete se nám trochu představit? Jak jste se dostal k focení?

Celý život bydlím kousek od Prahy a již od roku 1990, kdy jsem se poprvé dostal do zahraničí a zároveň do Alp, jsem nepochyboval o tom, že se do některé z alpských zemí jednou přesídlím. Vždy jsem miloval lyžování, snowboarding, downhill atd. Samozřejmě že v Alpách se takovéto sporty dají dělat mnohem lépe než v Praze-západ. Když mi bylo asi osmnáct, přibyla k mým sportovním vášním jedna nová – fotografování. Až po několika letech cestování jsem zjistil, že patřím do Čech a za horami můžu dojíždět.

Proč jste se zaměřil na fotografování extrémních sportů?

Hned od začátku jsem pochopitelně zaměřil hledáček na mé oblíbené sporty. První fotky byly hrozné. Nijak mě to ovšem netrápilo, tenkrát se mi ty fotky líbily. Když jsem začínal, v žádném případě mě nenapadlo, že bych se jednou mohl focením živit. Chytlo mě to ovšem natolik, že můj nový koníček začal válcovat všechny ostatní. Po maturitě na stavební průmyslovce jsem konečně mohl začít pořádně cestovat po alpských zemích a pomalu si vybírat, kde teda ideálně zakotvit. Při tom jsem trávil veškerý čas focením. Do Čech jsem se vracel jen kvůli vyvolání filmů.

Mojí fotografickou školou byly sportovní magazíny. Ze začátku jsem o focení nevěděl téměř nic, ale věděl jsem, které fotky se mi líbí a snažil jsem se je napodobit. Díky tomu, že jsem se těm sportům sám věnoval, měl jsem jednodušší přístup i k jedné z nejdůležitějších součástí sportovní fotografie a tou jsou samotní sportovci. I díky tomu se moje fotky začaly pomaličku podobat těm opravdu profesionálním. Focení extrémních sportů mě přitahuje z úplně stejných důvodů jako věnování se těmto sportům. Jsem v nádherné krajině, na čerstvém vzduchu s kamarády, kteří se na svět kolem sebe dívají podobně jako já.

Vyžaduje fotografování v zimních podmínkách nějakou speciální péči nebo přípravu techniky? 

Zima vyžaduje především víc baterií. Musíte také trošku přemýšlet nad zákony fyziky při přechodech z mrazu do tepla. Při vánicích na horách není špatné mít lehký obal na tělo a objektiv, který alespoň trošku zabrání proniknutí sněhu a případných nečistot k technice.

Jakou techniku používáte a proč jste si ji vybral?

Několik posledních let mám vše od Canonu. Vždy jsem měl nějakou verzi 1D, kvůli vysoké odolnosti a rychlosti. Obzvlášť při focení freeridingu mám na focení většinou jen jeden pokus, takže když mám z nejdůležitějšího momentu díky rychlému foťáku místo jedné fotky tři, je to samozřejmě lepší. Aktuálně používám těla Canon 1D mark IV a 5 DSR. EOS 1D Mark II má oproti novému 1D X Mark II výhodu ve velikosti snímače APS-H, který má kvůli malým rozměrům menší úhel záběru, díky čemuž nemusím používat těžké teleobjektivy, na druhou stranu je nový 1D X Mark II rychlejší i odolnější. 5Ds R používám na většinu focení, u kterých nepotřebuji extrémně rychlou sekvenci. Z objektivů mám v batohu nejčastěji Canon EF 70-200mm f/2,8 L USM, Canon EF 16-35mm f/2,8 L USM a Canon EF 50mm f/1,2 L USM.

Chystáte se Vaši fotovýbavu v nejbližší době nějak doplnit?

Díky ambasadorství u Canonu mi tento problém odpadl. Když potřebuji něco mimo mé osobní zásoby, tak jdu na návštěvu do Canonu a půjčím si to. :)

Kdybych si měl něco pořizovat, byl by to určitě skvělý objektiv Canon EF 11-24mm f/04,0 L USM a tělo Canon EOS-1DX Mark II. 

A jak se na takové zimní fotografování připravujete Vy? Používáte nějaké praktické pomůcky, které třeba ani přímo s fotografováním nesouvisí, ale jsou pro Vás neocenitelně důležité?

U zimního fotografování ve volném horském terénu je vždy v první řadě důležité lavinové vybavení (vyhledávač, sonda a lopatka). V posledních letech se začaly používat i lavinové batohy s nafukovacími airbagy, které vám v lavině pomůžou zůstat na povrchu. Tyto věci sice opravdu nemají se samotným focením nic společného, ale jsou naprosto nepostradatelnou součástí vybavení. Riziko v horách můžete sice minimalizovat, ale vždy tam nějaké bude. Určitě by se našlo ještě pár užitečných doplňků, které by mi focení usnadnily, ale snažím se mít batoh co nejlehčí, a tak na nějaký komfort už není prostor.

Když už jsme u těch praktických pomůcek, bez jakého fotografického příslušenství byste si nedokázal představit focení extrémních sportů?

Bez kvalitního fotografického batohu.

Vybavíte si nějaké focení, které Vám v paměti uvízne navždy? Zažil jste při nějakém focení situace, při kterých Vám nebylo zrovna do zpěvu?

Tyto situace jsou bohužel vždy spojené se zraněními nebo lavinami. Několikrát jsme vykopávali své kamarády z lavin, naštěstí vždy úspěšně, a mě samotného dvě sundaly. Jednou jsem nějakým zázrakem zůstal sedět na ní i s foťákem v ruce a podruhé jsem skončil těsně pod povrchem a mohl se vyhrabat sám. Několikrát jsem sjížděl z hor na jedné lyži, jelikož jsem si nějak zranil nohu. Naposledy jsem dopadl na nějaký šutr schovaný pod sněhem tak nešikovně, že jsem si utrhl achilovku i s patní kostí. Tak to mi opravdu do zpěvu nebylo.  

Jak vypadá Váš typický pracovní den? 

Buď jsem na cestách na několik dní až týdnů, což se většinou týká extrémních sportů. Nebo jsem doma, ráno vstanu a jedu “do práce” jako každý jiný člověk. Jen je to pokaždé jinde a s někým jiným. Tahle různorodost je jedna z věcí, která mě na mé práci baví nejvíce. Ve dnech, kdy nefotím, se věnuji postprodukci.

Poměrně mnoho času ještě zaberou samotné přípravy před většími zakázkami. Komunikace s klientem/reklamkou/půjčovnami techniky, vytváření storyboardů, vyhledávání lokací apod. Řekl bych, že něco jako typický pracovní den u mě moc neexistuje.

Můžete na závěr dát radu začínajícím fotografům, které focení extrémních sportů láká? Na co by se měli soustředit, co je pro ně v začátcích nejdůležitější?

Ze všeho nejdůležitější je samotné focení. Trénovat zachycení pohybu se dá na čemkoliv, co se hýbe. Vyfotit kočku, jak skáče z piána na záclonu, je úplně stejně náročné jako focení extrémních sportů. Má rada tedy zní: Co nejvíc foťte a nebojte se zkoušet nové postupy. To, že o tom budete jen mluvit, vás moc daleko neposune... ;)