Rozhovor s Martinem Kozákem

Martine, můžete se nám krátce představit? Jak jste se dostal k focení?
Jmenuji se Martin Kozák, bydlím v Praze a fotím intenzivně přibližně od roku 2005 a v posledních několika letech výhradně sport všeho druhu. Kromě asi dvou roliček filmu kdysi v dětství fotím pouze digitální fototechnikou. K focení jsem se dostal postupně, jako asi každý jsem ze začátku fotil každou "blbost" a až postupně z toho vykrystalizovala sportovní fotografie.

Proč jste se zaměřil právě na sportovní fotografii?
Baví mě ta pestrost, různorodost sportů i podmínek k fotografování, žádné dvě akce nejsou stejné. A také si užívám, že se dostanu do takové blízkosti sportu, o jaké si běžný divák může nechat jen zdát.

Rozhovor s Martinem Kozákem
Vyžaduje takové fotografování nějaké speciální podmínky, techniku nebo přípravu?

V první řadě je třeba získat od organizátora takzvanou akreditaci. Akreditace je vlastně jakási smlouva mezi fotografem a pořadatelem - pořadatel poskytne fotografovi (většinou zdarma) přístup na akci a ten se mu odmění mediálním pokrytím akce, tedy publikováním fotografií v médiích. To se pochopitelně týká větších akcí, u malých sportovních událostí je organizace mnohem benevolentnější a akreditace potřeba není. Pokud jde o techniku, tak sportovní fotografie se vyznačuje používáním profesionálních zrcadlovek a dlouhých a drahých teleobjektivů, ale nemusí to platit absolutně. Šikovný fotograf si poradí klidně i s řádově levnější výbavou. 

Jakou techniku používáte a proč jste si ji vybral?

Fotografuji Canonem a vybral jsem si ho v roce 2004 proto, že byl tehdy nejdostupnější – mám teď na mysli tehdejší "lidový" model digitální zrcadlovky Canon 300D. Postupně jsem výbavu rozšířil až na současný Canon EOS-1D X a 9 objektivů od 8 do 300 mm a k tomu plno dalšího příslušenství jako konvertory, blesky, filtry, neoprenové ochrany, monopod, rádiové odpalovače těla i blesků, podvodní pouzdro atd.

Rozhovor s Martinem Kozákem
Chystáte se svoji fotovýbavu v nejbližší době rozšířit?
Nic konkrétního teď v plánu nemám a vyčkávám, s čím zajímavým výrobci techniky přijdou.

Jak se na plánované focení připravujete? Používáte nějaké vychytávky, které s fotografováním v první řadě nesouvisejí, ale pro vás jsou neocenitelnými pomocníky?
Pokud jde o přípravu, tak je to klasické – zjistit si rozvržení sportoviště, časový harmonogram, počasí a třeba i směr slunce a také předem popřemýšlet nad tím, co a jak bych chtěl vyfotit. K tomu používám mobil s poznámkovou aplikací, kam si píšu nápady na fotky.

Rozhovor s Martinem Kozákem
Když už jsme u těch pomůcek... Bez kterého fotografického příslušenství si nedovede představit focení?
Filtr ND 64x pro fotografování s pořádně dlouhými časy.

Vybavíte si nějaké focení, které vám už navždy uvízne v paměti? Nebo zapsala se vám do paměti některá z vašich sportovních fotografií?
Toho by bylo plno. Třeba jak mě kvůli vlastní nepozornosti málem srazil absolutně nečekaný kůň bez jezdce na dostizích s hlášením pořadatele v rozhlase: "fotograf v bílé kšiltovce ať urychleně opustí prostor startu". Nebo hned první etapa na mém prvním Dakaru, kdy jsem v Argentině uprostřed ničeho v kroksech uklouzl a zahučel až po kolena do bahna na kraji řeky. Z fotoaparátů byly akorát bahnité koule a spotřeboval jsem dvě PETky s vodou, abych z nich to bláto smyl. Oba to přežily a fotí dodnes. Ráno v Dobřanech na 24h offroad maratonu, kde jsem široko daleko byl jen já, závodní auta a východ slunce. Nebo fotografování skokanů na lyžích vleže pod odrazovým můstkem, přičemž fotíte sluchem - je třeba poslouchat, až se svist lyží ve stopě ozve dostatečně blízko a pak zmáčknout a držet spoušť. Byla by toho spousta.

Rozhovor s Martinem Kozákem
Můžete dát na závěr nějaké rady začínajícím fotografům, které také fascinuje téma sportovní fotografie? Na co by se měli soustředit, co je pro ně v začátcích nejdůležitější?
Hlavně vytrvat a fotit stále a co nejvíce, protože u sportovní fotografie hraje víc než kde jinde obrovskou roli zkušenost.