Essaouira - Along Dusty Roads image

Fotografové-cestovatelé Along Dusty Roads

Portrét Emily a Andrewa

Tipy z cest.

Pro mnoho z nás je nápad sbalit svůj život a koupit jednosměrný lístek na druhou stranu světa, abychom si splnili sen, právě jen tím snem. Ale Andrew a Emily přesně tohle udělali.

Jednoho deštivého večera v Londýně se rozhodli spojit svou společnou vášeň pro fotografování a cestování: výsledkem byl projekt Along Dusty Roads (Po prašných cestách).

Popovídali jsme si s nimi o cestování po světě a o inspiraci pomáhat nezávislým cestovatelům, jako jsou oni sami.

Mohli byste nám říci něco o sobě, o svém blogu a o svém příběhu?

Seznámili jsme se v Londýně, přes online seznamku. Zjistili jsme, že oba milujeme cestování a fotografování. Ani jeden z nás neřekl „ne“ nápadu opustit Londýn a několik let cestovat, a právě nejspíš díky tomu dostaly naše ambice realistické obrysy.

Projekt Along Dusty Roads vznikl v roce 2014 jako platforma pro naše psaní a fotografování. Nastoupili jsme na letadlo s jednosměrnou letenkou do Mexika, ponožkami plnými hotovosti, hrubým itinerářem, zdravou dávkou chuti cestovat a velkou spoustou fotografického vybavení. A v otlučeném autobusu v Belize se zrodil název.

Projekt jsme začali jako praktický a inspirativní příspěvek pro ostatní cestovatele, kteří si sami hledali cestu Latinskou Amerikou. Od té doby se projekt rozrostl a stal se z něj podnik na plný úvazek, který nás naplňuje nadšením – je to místo, kde mohou cestovatelé nejrůznějších stylů nalézt inspiraci, zjistit, jak lépe cestovat nebo se během přestávky na oběd prostě zasnít nad příštím dobrodružstvím.

Co je první, příběh nebo fotografie?

To skutečně záleží na místě, na tom, jak moc jej zkoumáme a pro jaké zážitky si tam jedeme.

Když jsme například cestovali po Bolívii, fascinovaly nás různé domorodé skupiny a jejich pozoruhodné oblečení. V rozhovorech jsme se dozvěděli o trhu kousek za Sucre, kde se každý víkend scházely desítky různých skupin, všechny s těmi báječnými klobouky. Vydali jsme se tam s jasným záměrem vyprávět tenhle příběh. A v As-Sawíře (v Maroku) jsme netušili, že si tolik zamilujeme rybáře pracující v zátoce – a přece nás to tam táhlo znovu a znovu, vždycky pro nějaký další snímek. Ve většině případů necháme místo, aby nás samo vedlo. Naše dojmy se často formují prostřednictvím scenérií, které se před námi otvírají, a lidí, které cestou potkáváme.

Když jste se přesunuli z londýnských ulic do rozlehlé otevřené krajiny Latinské Ameriky, jak jste přizpůsobili svou fotografickou techniku novému okolí?

I když to zní divně, ani jeden z nás ve Velké Británii nefotil, než jsme se vydali za dobrodružstvím do Latinské Ameriky. Při cestách do zahraničí jsme vytvořili katalog snímků z cest, které jsou teď uložené na zaprášených pevných discích. Málokdy jsme se vydávali s fotoaparáty do Londýna, protože naše země zřídka vyvolávala nějaký zájem.

To se teď naštěstí změnilo, a uvědomili jsme si, že třeba nějaký člověk, roh ulice nebo scéna nemusejí být úplně cizí, aby byly zajímavé. Hodně zajímavého lze najít v docela obyčejných věcech, a skvělý snímek se může vynořit prakticky kdekoli.

Marrákeš – snímek z blogu Along Dusty Roads

©Along Dusty Roads

Máte nějaké tipy pro začínající fotografy?

Naučte se základy o světle, cloně, kompozici a editování; opusťte automatický režim a snímejte ve formátu RAW. Nemyslete si, že fotografie z cest jsou jen to, co vidíte na odebíraných kanálech Instagramu. Je velmi důležité věnovat dostatek času vyzkoušení různých přístupů a stylů a zjistit, co vás podněcuje k tvorbě a v čem jste dobří. Nenechávejte všechny fotografie jen na digitální obrazovce: nechte si některé vytisknout, abyste získali nový pohled a mohli svou práci „cítit“.

Jak přistupujete k hledání duše místa, abyste na navštívených místech zachytili to nejvýstižnější?

Touláme se. Hodně se touláme. Ztrácíme se ve městech a na vesnicích a mezi kopci, a zachycujeme život, který potkáváme. Někdy při fotografování nového cíle nepostřehneme téma: vidíme je teprve když jsme doma, máme odstup a na snímky se podíváme o pár týdnů nebo měsíců později.

Je důležité nechat místo, aby vám vyprávělo svůj příběh, spíše než jej prohledávat s předem vymyšleným záměrem.

Fotografování z cest vypadá snadné, ale je obtížné je dělat správně – jak zajistíte, aby to vaše vyniklo?

Ve světě sítě Instagram se fotografování z cest stále více spojuje se ženami ve vlajících šatech a výstavních kloboucích, než s existujícími lidmi a místy. Například v Marrákeši se zdá, že se všichni ubytují ve stejném tradičním domě, navštěvují stejné lázně a pořizují stejné aranžované snímky na oblíbených místech. A i když nutnost diktuje zahrnovat některé z těchto snímků, které nám „přinesou lajky“ i do našeho kanálu a blogu, před několika měsíci jsme se rozhodli zůstat věrní sami sobě a fotografiím, které máme rádi.

Mohli byste nám dát nějaké tipy k fotografování lidí na cestách?

Všichni se nás ptají, jak pořizujeme snímky lidí – jestli je žádáme o svolení předem nebo až po fotografování? Popravdě řečeno, málokdy žádáme o souhlas. To je rozdíl mezi krásnou portrétní fotografií a skvělou pouliční fotografií. Když člověk ví, že ho fotografujete, úplně se změní jeho řeč těla, a ten snímek, který jste chtěli zachytit, prostě přestane existovat.

Je samozřejmě důležité fotografovat tímto způsobem účelově, respektovat své okolí a vcítit se do něj – vždy posoudíme situaci a v 90 % času „fotografujeme od boku“.

Je pro vaše fotografie důležitá denní doba?

Je nesmírně důležitá. Rozdíl mezi hezkou a skvělou fotografií často spočívá v tom, v jakou denní dobu byla pořízena. Fotografování ve „zlaté hodině“ je jedním z nejsnazších způsobů, jak vylepšit konečný snímek, ale když cestujete (zvlášť pokud máte jen málo času nebo je hrozné počasí), není to vždycky možné.

Ale i když se fotografové honí za „zlatou hodinou“, je pro nás jako pro blogery zaměřené na cestování stejně důležité uznat, že fotografie z cest by neměly vyvolávat pouze dojem permanentně slunných dní a zážitků: počasí občas nestojí za nic a někdy se vám nepodaří někam dostat a vyfotografovat to, co jste doufali.

Nicméně získání perfektního snímku není jediný důvod, proč se vydat na krásná místa.

Dostávat peníze za cestování je teď pro mnoho lidí ambiciózním snem. Jaké rady byste měli pro ty, kdo by chtěli cestování proměnit v kariéru?

Naše první rada zní: nevěřte reklamě. Existuje 101 různých kurzů a článků o tom, že pokud uděláte X, Y a Z, pak se stanete úspěšným cestovatelským blogerem. To zkrátka není pravda. Tyhle materiály často zapomínají zmínit, že abyste v tomhle oboru uspěli, obnáší to ohromné množství práce a jen hrstku klidnějších chvil, kdy si můžete odpočinout.

Pokud si opravdu velmi přejete vybudovat takovouto kariéru, naučte se psát a zlepšete své fotografické dovednosti. Ujistěte se, že máte skutečně rádi cestování ve všech jeho podobách. Nejsou to jen pětihvězdičková letoviska a nekonečné bazény. Buďte zvědaví, buďte nadšení a mějte stejnou radost z článku, který si přečte jeden člověk, jako kdyby ho přečetlo 10 000 lidí.

Kaldera Quilotoa, Ekvádor – snímek z blogu Along Dusty Roads

©Along Dusty Roads

Vaše filozofie pro cestování obsahuje dvanáct myšlenek souvisejících s radostí, přijetím a posouvání vlastních hranic. Můžete nám o tom říci něco víc?

Naše cestovní filozofie zajišťuje, aby i v případě, že nikomu jinému nezáleží na tom, co jsme dělali, nebo nikdo nechce vědět o tom, co jsme viděli, my vždycky budeme vědět, že jsme zažili kousek světa tak, jak se ho nikdo jiný nezažil. Ten okamžik a místo patřily nám.

Cestování je v zásadě privilegium a na to bychom nikdy neměli zapomínat.

Mohli byste nám vyprávět některý z vašich oblíbených příběhů, které jste zachytili fotoaparátem?

Bezpochyby je to ten z Ekvádoru. Byli jsme poslední den na pěší výpravě v Andách, na místě zvaném Kaldera Quilotoa. Emily byla nachlazená a nohy jsme měli samý puchýř. Měli jsme domluvené nákladní auto, co nás doveze posledních pár kilometrů, abychom chytili autobus do Latacungy, ale řekli nám, že auto odjede až za čtyři hodiny. Rozhodli jsme se jít pěšky. O hodinu později vyskočil doprostřed silnice fotbalový míč a za ním se vynořilo pár malých dětí, nebylo jim víc než pět nebo šest let. Narazili jsme na vesnickou školu.

Následujících pár hodin jsme strávili nádherné odpoledne s těmito dětmi a jejich učiteli. Hráli jsme fotbal, mluvili španělsky, vyprávěli jsme si příběhy a ukázali jsme jim, jak fotografujeme našimi přístroji. Jsme si docela jistí, že většina z nich držela fotoaparát v ruce poprvé: měly takovou radost, když fotografovaly nás a sebe navzájem, a chichotaly se, když viděly výsledky. Je to jeden z našich oblíbených příběhů z Latinské Ameriky, a jedna z našich oblíbených vzpomínek z cest.

Bez kterého kousku vybavení se na cestách nemůžete obejít?

Rozhodně je to náš objektiv Canon EF 50mm f/1.4. Kvalita obrazu je vynikající. Často musíme pořídit fotografii ve zlomku sekundy a když máme pevný objektiv, ihned víme, kde potřebujeme stát, abychom zachytili pozorovanou scénu. Zvláště při snímání od boku, tuhle techniku používáme často.

Whitstable – snímek z blogu Along Dusty Roads

©Along Dusty Roads

Pokud jde o to, jak dál – co čeká projekt Along Dusty Roads v budoucnu?

Náš celkový étos spočívá v propagaci nezávislého, ohleduplného a zvědavého cestování. Abychom se však vyvíjeli jako fotografové i vypravěči příběhů, chceme rok 2018 pojmout trochu jinak.

Kromě našich obvyklých článků se chceme ponořit trochu hlouběji. Chceme tkát příběhy lidí, které na cestách potkáváme – lidí, kteří nám umožňují naše cestovatelské zážitky. To vylepší náš portrétní i dokumentární styl, a jako influencery v oblasti cestování nás to bude podporovat, abychom lidi přiměli zvážit pozitivní dopad cestování na dané místo.

Jaké destinace máme v plánu? Na programu jsou Lotyšsko, Brazílie, Karibik, Nizozemsko, Faerské ostrovy a Španělsko. Rádi bychom také trochu hlouběji prozkoumali Velkou Británii.

Chcete-li sledovat příběh Along Dusty Roads, zde je odkaz na jejich blog.

Výbava blogerů Along Dusty Roads

Fotoaparát:

Canon EOS 70D

Objektivy:

Canon EF 50mm f/1,4 USM

Canon EF-S 24mm f/2.8 STM

Canon EF-S 18-200mm f/3.5-5.6 IS

Stativ a bezdrátové dálkové ovládání Canon RC-6

Odpovědi jsou upravené s ohledem na srozumitelnost a délku.



Autor rozhovoru: Dan Castle