Ana Pratasová hovoří o svém přístupu k rodinnému fotografování

Portrait-Roundel

@anapratasfotografia

Anna Pratasová fotografuje vše od výbuchů hněvu až po čtení pohádek před spaním. Seznamte se s rodinnou fotografkou využívající dokumentární techniky k vytvoření skutečně autentických momentek.

Jak dlouho pracujete jako fotografka a jak jste se k tomu dostala?

S fotografováním jsme začala před mnoha lety, kdy to pro mě byl koníček. V roce 2011 se moje fotografování začalo rozvíjet do něčeho většího, a když jsem pak skončila v práci, začala jsem se tomu věnovat na plný úvazek.

Fotografie ale vždycky patřily k mému životu. Moje mamka mě jako dítě často fotografovala a těch snímků si dnes opravdu vážím. Tiskla je a dávala do rodinného alba, aby zůstaly na památku pro ni, pro mě a pro naši rodinu a přátele. Jsem moc ráda, že to dělala.

Věnovala jste se vždy fotografování rodin?

Ne. Když jsem poprvé vzala do ruky fotoaparát, neměla jsem žádný zvláštní cíl. Pak se jednoho dne něco sepnulo a já objevila rodinnou fotografii. Uvědomila jsem si, že mě opravdu baví a také že jsem v ní dobrá. Začala jsem se tomuto řemeslu učit a vstřebávala všechny možné informace. Hodně jsem trénovala. Nejdřív jsem fotografovala rodiny, které jsem znala, a v roce 2011 jsem vyfotila prvního klienta.

Moje vášeň pro rodinnou fotografii vychází především z mého dětství. Měla jsem velice šťastné dětství. Spojení rodiny a fotografování mi zkrátka dává smysl.

Dva chlapci ve stejných šatech

@anapratasfotografia

Myslíte si, že je pro děti, nebo pro jejich rodiče důležité zachytit, vytisknout a uchovat chvíle z raného dětství?

Myslím, že důležité je obojí, ale osobně fotografuji spíš pro děti než pro rodiče. V budoucnosti, za nějakých dvacet třicet let, si budou dnešní děti vážit těch snímků stejně, jako si já vážím památek na svoje dětství. Jsou to věci, které si většinou nepamatují – zvyky a mazlíčky nebo vzhled svých rodičů. Prostory jsou také důležité: první domov, zahrada, kde se naučili jezdit na kole, nebo dětský pokoj, který sdíleli se sourozencem.

Hlavní důraz proto kladu na děti.

Oceňujeme opravdovost vašich fotografií, třeba u snímků dětí, které mají záchvat vzteku. Cítíte zodpovědnost být co nejpřesnější?

Ano, snažím se o to. Při fotografování trávím s rodinami celé dny. Nevybízím je k pózování ani jim to nepřikazuji, prostě se chovám jako kamarádka. Chci vidět všechno tak, jak to je přirozené. Nechci do ničeho zasahovat, je důležité, aby rodiny byly opravdové a autentické. Pokud jim začnu dávat pokyny nebo narušovat jejich činnost, ztratím podstatu jejich každodenního života.

Plačící dítě

@anapratasfotografia

Jaké vybavení používáte při fotografování rodin?

Používám fotoaparát Canon 6D 1 a objektiv Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM. Dávám přednost lehkému vybavení, protože jsem neustále v pohybu, a digitální zrcadlovka Canon 6D váží opravdu málo.

Mám ráda hloubku, kterou mi dává 100mm objektiv – je vždycky výborná, hlavně při venkovním fotografování v dokumentárním stylu. Kvalita snímků představuje při dané ceně to nejlepší, co jsem našla na trhu.

Jak zachycujete pravdivé příběhy, aniž byste přitom rušila rodinu?

Snažím se interagovat. Hraji si s dětmi, s rodinou obědvám a večeřím, zkrátka jsem s nimi všude. Po pár hodinách si na mě zvyknou a situace se začnou vyvíjet přirozeně. Má přítomnost bude vždycky trochu rušivá – je těžké se tomu vyhnout. Ale je rozdíl mezi tím, když „tam tak nějak“ jsem a když jsem s nimi, a proto se snažím s nimi interagovat a nebýt jako moucha na zdi. Pomáhá to vytvářet přirozené chvíle.

Určitě běžně pracujete s hrdými rodiči, kteří rádi o svých dětech vyprávějí. Máte pro ně nějaké rady ohledně tisku a rámování fotografií?

Vždycky rodinám doporučuji, aby si tiskly a uchovávaly fotografie. Už teď máme snímky, které jsou přes sto let staré, a s dnešními technologiemi se životnost ještě zvýší. Tím pádem nejde jen o to, že snímky mají, ale také je potřeba je zálohovat.

Stejně důležité je koupit si fotoalbum, ve kterých je možné snímky krásně vystavit. S albem se budou na fotografie dívat častěji a mohou příběhy snáze předávat rodině a přátelům a nakonec i samotným dětem.

Myslíte, že zachycení rodinného života může tyto rodiny více sblížit?

Ráda si myslím, že ano. Zjišťuji, že rodiny, které si mě najímají k zachycení svých životů, jsou už většinou hodně semknuté. Snažím se zachycovat chvíle, kterých si běžně nevšímáme, třeba něžné spontánní gesto mezi sourozenci nebo detail, který vypovídá o osobnosti dítěte. Myslím si, že když lidé uvidí tyhle momentky, rozhodně si uvědomí, jak krásný vlastně mají vztah.

Jaká je vaše oblíbená rodinná fotografie a proč?

Mám dvě. První vznikla při fotografování naaranžované scény, kdy jsem se snažila sehnat rodinu dohromady, ale výsledkem byl chaos. Jedno dítě utíkalo pryč, matka se ho snažila zastavit a za sebou táhla otce, který držel miminko – to je skutečný obraz rodiny. Není to dokonalé, nikdo se neusmívá na fotoaparát, ale je to zábavné a realistické.

Na druhé je matka, která ukládá svého syna ke spánku. Snímek je hodně tmavý a citlivost ISO vysoká, takže je plný šumu. Není to moje nejlepší fotografie z technického hlediska, ale je intimní, působí jako něco výjimečného.

Máte nějaké tipy k fotografování dětí?

Mám hru, kterou s dětmi hraji, aby se dostaly do pohody. Jmenuje se „na vážného“. V podstatě řeknu dětem, že musí být hrozně vážné a nesmí se usmívat nebo smát. Většina to nevydrží a za chvilku vybuchnou smíchem.

Vždycky se snažím připravit si scénu v zajímavých prostorech, třeba na pláži nebo v parku, nebo někde, kde si připadají dobře – jako doma. Myslím si ale, že když má člověk rád děti, přijde to samo od sebe.

A kromě toho – cvičit, cvičit, cvičit!

Malý chlapec na lavičce

@anapratasfotografia

Anina výbava

Tiskárna Pixma řady TS8250

Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM

Canon EOS 6D*

Odpovědi jsou upravené s ohledem na srozumitelnost a délku.

*Fotoaparát Canon EOS 6D Mark I již není k dispozici. Více informací o vylepšeném modelu získáte vyhledáním fotoaparátu Canon EOS 6D Mark II.



Autor: Sasha Newburyová