Caroline’s children eating

Příběhy od domácího krbu

Portrét Caroline Holt

Příběhy od domácího krbu

Pro mnoho z nás je domov nejen místo, kde je nejlíp, ale také místo, kde sdílíme ty nejkrásnější okamžiky s přáteli a rodinou a kde vznikají příběhy, na které budeme celý život vzpomínat. Smyslem práce rodinné fotografky Caroline Holt je zajistit, aby tyto vzpomínky a příběhy nikdy neupadly v zapomnění. S Caroline, která se narodila v Německu a žije ve Švýcarsku, jsme si povídali o tom, jaká cesta ji zavedla až do světa rodinné fotografie. Zajímalo nás, jak dokáže zachytit krásu ve všedním životě a proč je pro zachycení příběhů rodiny zásadní navázat vztah s jejími členy.

Máme za to, že každá fotografie vypráví příběh. Zdá se, že máte jako fotografka stejný názor a mluvíte o sobě jako o vypravěčce – co to pro vás znamená?

Když fotím, chci, aby ve mě moje fotky vyvolávaly nějaký pocit a připomínaly mi, co jsem viděla nebo zažila. Každá fotka mě přenese zpět do vzpomínky, pocitu nebo situace. Fotky jsou taky skvělý způsob, jak ukázat osobnost toho, koho fotíte.

Zajímala jste se o fotografování vždycky? Jak se stalo, že jste se mu začala věnovat profesionálně?

Zajímalo mě vždycky, ale začala jsem se mu mnohem víc věnovat, když se mi narodilo první dítě. Moje děti vlastně byly ta hlavní inspirace.

Kočka a děti v kuchyni

© Caroline Holt

Je i to důvod, proč jste se svými fotografiemi začala zaměřovat na domov?

Přesně tak. K fotografování jsem se dostala díky svým dětem. Jsou mojí inspirací. Začala jsem přemýšlet o tom, jak chci, aby si moje děti pamatovaly svoje dětství, a jak to nejlíp znázornit.

A co se týče zachycování života jiných rodin, k tomu mě přivedla moje osobní zkušenost. Fotky, které máme já a můj bratr z doby, kdy jsme byli malí, někdy nejsou moc dobré nebo na nich chybí máma s tátou. Chtěla jsem dát rodinám možnost, aby byly na fotkách pohromadě a měly skvělé fotky, ke kterým se můžou vrátit, až budou starší, a které se stanou rodinnou památkou. Taky jsem hledala ty drobné všední okamžiky, na které někdy zapomínáme.

Vaše snímky jsou fantastickými momentkami rodinného života. Dokumentujete drobné příběhy, které se odehrávají každý den v každé domácnosti. Proč je podle vás důležité tyto okamžiky zachytit?

To vychází z mého vlastního příběhu. Můj táta zemřel, když jsem byla ještě malá, a nemám moc fotek, na kterých jsme spolu. Proto si teď myslím, že je důležité mít tyhle okamžiky zachycené a moct se na ně znovu podívat. Nikdy nevíte, co se může stát.

Tento měsíc se zaměřujeme na příběhy, které vznikají doma. Jaké tipy máte pro lidi, kteří chtějí zvěčnit svůj domácí život?

Podle mě je důležité zapojit svou rodinu. Najděte důležitá místa a sledujte jednotlivé okamžiky. Příběhy přijdou samy. Nesnažte se svůj domov změnit. Když fotím rodiny, snažím se je přimět, aby dělaly to, co obvykle dělají – hráli hry, šli na procházku a tak dál. To jsou ty skutečné okamžiky, které hledám.

Dánský trend označovaný jako Hygge má vyjadřovat okamžik nebo pocit a je o tom, jak si uvědomovat přítomnost. Z vašich fotek je tato nostalgie cítit. Čím je podle vás domov jako místo tak jedinečný?

Doma trávíme spoustu času. Je to místo, kde přemýšlíme. Je skvělé se k těm okamžikům znovu vracet. Pořizovat snímky lidí v jejich domovech je pokaždé naplňující a důležité. Domov je jedinečné místo. Postupem času „upadá“ – opotřebovává se. I když změníme adresu, je hezké podívat se zpátky na staré časy. Uchovávání přítomnosti pro budoucnost je jednou z mých hlavních motivací.

Když přijdete k někomu domů, nemáte možnost ovlivnit věci jako osvětlení, pozadí a podobně. Jaký to má vliv na vaši práci?

Já mám tuhle výzvu ráda. Každá domácnost je jiná, takže prostředí pro fotky je pokaždé jiné. Je to osvobozující. Hlavně na místech, jako je Švédsko, kde je spousta tmy, je zajímavé se s tím poprat. Lidé, kteří běžně nefotí, dost možná nebudou mít doma moc světla, a nemít nad tím kontrolu je opravdu výzva.

Další věc, kterou nemůžete ovlivnit, je asi to, co lidé dělají? Spousta lidí není zvyklá na to, že je někdo fotí. Snaží se někdy být někým, kým nejsou? Jak obtížné je pro lidi uvolnit se a nevypadat škrobeně?

Na začátku se lidé většinou snaží být někým, kým nejsou, ale nakonec zapomenou, že tam jsem. Nedávám jim vůbec žádné pokyny. Proto se snažím s rodinou strávit co nejvíc času, abych se pro ně stala přirozenou součástí scenérie.

Ukládání do postele u Caroline doma

© Caroline Holt

Je to proto, aby lidi zapomněli, že tam jste?

Právě naopak. Kdybych byla jako ta příslovečná moucha na zdi, bylo by to obtížnější. Trik je v tom zapojit se do dění. Přijdu a začnu si hrát s dětmi. Navazuju spojení. Lidi se uvolní, začnou se v mojí přítomnosti cítit dobře a zapomenou, že tam jsem, abych fotila. Proto je důležité, abych s nimi strávila spoustu času. Přirozené vztahy mezi členy rodiny pomáhají ukázat, jací jsou.

Na své webové stránce píšete: „Fotky zachytí váš život takový, jaký opravdu je, a budete možná překvapení, kolik na nich bude radosti a lásky“. Jaká je nejlepší odezva, které se vám od rodin dostává?

Ta nejlepší přichází často od rodičů. Bývají překvapení, že jsem zachytila něco, o čem ví, že tam skutečně je. Jedna rodina mi třeba řekla: „To je skvělé, že jste to vyfotila, tohle on dělá pořád“. Fotím tolik okamžiků plných lásky. Je tam tolik pozitivních věcí, ke kterým se budou moct vracet. Fotím ale taky krásu každodenních nesnází.

Carolinina rodina relaxuje na pohovce

© Caroline Holt

S čím Caroline fotografuje:

Fotoaparáty:

Canon EOS 6D

Objektivy:

Canon EF 24-70mm f/2.8L II USM

Canon EF 35mm f/1.4L II USM

Canon EF 50mm f/1,4 USM

Canon EF 85mm f/1,8 USM



Autor rozhovoru: Martin Fleming