Seznamte se s pouličním fotografem Erikem Witsoem, který každý den zachycuje běh všedního života.

Erik Witsoe

@ewitsoe

Nečekané okamžiky inspirují pouličního fotografa Erika Witsoea, aby dál hledal svůj další příběh. Trochu jsme bádali a nakonec jsme zjistili, jakým způsobem Erik zachycuje kouzlo každodennosti ve svých momentkách.

Podívejte se, jak fotografuje v ulicích Varšavy a jak se jeho styl mění v závislosti na ročním období.

Začneme na začátku, Eriku – jak jste se dostal k fotografování?

Když jsem vyrůstal, byl jsem neustále obklopený fotoaparáty. Můj dědeček a moji rodiče fotoaparáty měli – ale nikdo z nich to s nimi nemyslel vážně. Vlastně jsem začal jako umělec a když jsem šel na uměleckou školu, jedním z nabízených kurzů bylo fotografování. Babička mi tehdy koupila první fotoaparát. Takže jsem se všechno učil z umělecké perspektivy.

Skutečná vášeň pro fotografování se u mě rozvinula tak nějak před 12 lety, kdy jsem měl kreativní blok a nekreslil jsem ani nemaloval. Moje snoubenka je nadšená fotografka a jednoduše mi řekla, „Měl bys zkusit fotit.“ Dala mi pár stručných rad, jak pracovat s fotoaparátem – a tak jsem začal fotografovat a úplně jsem se do toho zamiloval.

Zajímá nás převážně vaše pouliční fotografie; můžete nám říci trochu víc o tom, co vás táhne k zaznamenávání těchto příběhů?

Není to něco, čím bych se ve svých představách zabýval, a dodnes se opravdu nepovažuji za pouličního fotografa. Spíš mě zaujmou kratičké momentky a střípky paměti, které nás míjejí. Líbí se mi myšlenka, že můj život je film a já si z něj beru jen malé záběry.

Kdysi jsem fotografoval to, co chtěli vidět ostatní, ale nefungovalo to. Začal jsem být frustrovaný a nevěnoval jsem pozornost věcem, které mi vyvolávaly úsměv na tváři. Když jdu ven, nemám žádný předem připravený koncept, co chci objevovat: prostě na něco narazím.

Snažím se jen ukázat ty útržky, které ve mě vyvolají emoce. Může to být malý detail, něčí stín nebo zadní strana hlavy; a tyhle letmé pohledy upoutávají moji pozornost.

Dáma přecházející ulici

@ewitsoe

Všiml jste si, zda se od doby, kdy jste se zachycováním příběhů ve městě začal, změnila móda a styly?

Nejlepší věc na životě v cizí zemi je to, že jste pozorovatel: všechno je zajímavé, což znamená, že si všímám i malých změn.

V Polsku se trendy mění rychle, zvláště u mladých lidí. Když ale půjdete ven v neděli ráno a uvidíte lidi starší generace, jak míří do kostela, mají na sobě často velmi staromódní oblečení. Tady se projevuje opravdu velký protiklad mezi věkovými skupinami.

Jakou fotografickou výbavu používáte kromě svého fotoaparátu Canon EOS 6D Mark II?

Pokud jde o pouliční fotografování, je moje výbava opravdu minimalistická. Když jste stále v pohybu, nechcete se zatěžovat objemnými taškami.

Používám objektiv Canon EF 50mm f/1.2L USM, a pokud cestuji a potřebuji pořídit snímky bez rozhýbání, tak někdy i stativ.

Všimli jsme si, že vaše příběhy mají jakousi filmovou kvalitu – je to záměr?

Vyrostl jsem na ohromných dávkách filmů: můj táta mě bral na všechny filmy, co kde vznikly. Byl to jeho způsob, jak vytvořit pouto se mnou a mým bratrem. V důsledku toho je pro mne přirozené nahlížet na věci dynamicky, a dokonce i teď přemýšlím v záběrech. Z toho důvodu rád fotografuji lidem přes rameno nebo z pohledu protagonisty, jako je snímek přes zadní stranu hlavy. Tito neznámí lidé se pak stávají postavami, které jsou součástí mého díla.

Zadní strana hlavy ženy sedící v autobuse

@ewitsoe

Eriku, vyrostl jste v Americe, ale teď žijete v Polsku. Změnilo tohle místo nějak způsob, jakým fotografujete ulice?

Rozhodně se mi změnil styl. Když jsem do Polska přijel poprvé, lidi jsem fotografoval nerad. Čekal jsem na to, až se ulice vyprázdní. Uvědomil jsem si, že mě to nudí. Chyběla tomu nějaká postava – protagonista.

Polsko je do značné míry místo chodců, zatímco v Americe jsou posedlí ježděním v autech. Myslím, že to byl důvod, proč mi zpočátku bylo fotografování chodících lidí nepříjemné – prostě jsem na to nebyl zvyklý. To se určitě změnilo, když jsem začal být jistější.

Fotografujete hlavně ve Varšavě, kde nyní žijete, a předtím jste fotografoval v Poznani. Jak hledáte příběhy k zachycení?

Jedna z věcí, co se mi na Polsku líbí, je střídání ročních období. Mohu fotografovat každý měsíc na stejné ulici a pokaždé zachytím něco jiného, protože ten pocit i vzhled je úplně nový. Navíc se lidé také jinak oblékají, podle aktuální sezóny. Někdy se stane, že fotografuji stejná místa pořád dokola, a mám série snímků ze stejného úhlu a každý z nich vypadá jinak.

Na jaký fotografický příběh nebo sbírku městských příběhů jste nejvíce pyšný?

Je jeden příběh, asi můj nejznámější, a jmenuje se Dnes ráno. Je to obrázek tramvaje, která jede po ulici a vypadá to jako večer s nachovým západem slunce, ale ve skutečnosti je ráno. Obrázek vypadá, jako by byl pořízen v 50. letech, ale vznikl v roce 2012. Uvědomil jsem si na něm, jak nostalgickou zemí Polsko je. Pro mě to byl bod zlomu, kdy jsem pocítil a uvědomil si, že jsem uviděl svůj nový domov.

Když fotografujete neznámé lidi, máte pocit, že vás nechají nahlédnout do svých soukromých okamžiků?

Jsem velmi ohleduplný vůči osobnímu prostoru cizích lidí a velmi se snažím, aby měli dost „místa k dýchání“. Netlačím na lidi; snažím se působit jemně.

Nicméně platí, že vyrážím ven zachytit autentické, každodenní a často prchavé okamžiky. Udržet tu správnou rovnováhu je obtížné.

Žena kouká z okna autobusu

@ewitsoe

Máte nějakou radu pro ty, kdo s pouliční fotografií začínají?

Fotografuji cokoli a vše, co u mě vyvolá úsměv – takže: najděte si zajímavé věci a nechte se jimi vést. Zjistěte si něco o kompozici a o tom, jak ji vytvořit a vyplnit záběr. Zjistěte, jak maximálně využít svůj fotoaparát, a také se dobře seznamte s objektivem. Když tohle uděláte, váš styl se přirozeně vyvine.

Kam se podle vás ubírá vývoj pouliční fotografie?

Směřuji teď k fotografování, které je trochu více projektově zaměřené. Po deseti letech fotografování na ulicích se mi zalíbila myšlenka růstu směrem k výstavám nebo projektům s větší linearitou a působivějším příběhem.

Erikova výbava

Fotoaparát Canon EOS 4000D

Canon EF 50mm f/1.2L USM

Canon EOS 6D Mark II

Odpovědi jsou upravené s ohledem na srozumitelnost a délku.



Autor rozhovoru: Sasha Newburyová