Christian Anderl poodhaluje umění portrétní fotografie

Cestovatel společnosti Canon Christian Anderl je nejen hudebník a talentovaný kuchař, ale i mezinárodní fotograf, který se specializuje na komerční portrétní fotografii. Mezi jeho nejznámější klienty se řadí třeba Red Bull, Ikea nebo Universal.

Podělil se s námi o své fotografické vize a způsoby, jakými pracuje s lidmi, aby dosáhl zajímavých portrétů.

Největší výzvy, kterými čelí portrétní fotografové

„Často se stane, že když někoho postavíte před objektiv, tak okamžitě ztuhne. Příčinou může být obava, že nenaplní vaše očekávání. Pravděpodobně se také necítí dostatečně pohodlně nebo neví, jak před fotografem pózovat. Ta pravá výzva na vás číhá ještě před samotným focením. Jako fotograf si musíte s danou osobou vytvořit pouto, abyste dokázali navodit atmosféru důvěry. Jen tak dokážete zachytit jeho nebo její osobnost.“

Zachycení osobnosti nebo jejího věrného portrétu

„Přípravy někdy zaberou víc času než samotné focení. Ještě než poprvé zmáčknete spoušť, pomozte focené osobě se uvolnit a zkuste se dozvědět něco víc o jejích zálibách. Může se jednat o její děti, rodinu, sport, cestování… prostě něco, co jí dělá radost a o čem ráda mluví. Když si budete povídat, bude se osoba cítit uvolněně, jakmile předstoupí před objektiv. Vy se tak budete moct starat o světlo a další technické věci. Během rozhovoru také daného člověka lépe poznáte, což se určitě pozitivně odrazí na jeho portrétech.

Po focení se pak společně podívejte na výsledky. Když se váš model bude sám sobě na fotkách líbit, bude mít z vašeho společného díla dobrý pocit.“

Co je na portrétní fotografii tak krásné

„Je to prosté – pokud máte rádi lidi, tak si zamilujete všechny výzvy a zážitky, které tento druh fotografie přináší. Nikdy nevíte, koho potkáte a jaký bude, takže se toho při práci dozvíte spoustu nejen o focení, ale i o lidech. I když někdo navenek působí sebejistě, vždycky o sobě alespoň v nějakém aspektu pochybuje. A právě na tyto pochybnosti často při focení myslí. Možná se bojí, že právě focení všechnu tu nejistotu odhalí. Na fotografovi pak je získat si důvěru těch, kdo mu pózují. Je to skvělý pocit, když vidíte, že vaše fotky dodaly někomu sebedůvěru.“

Günter-Tolar-Christian-Anderl.jpg
Günter Tolar – © Christian Anderl – Canon EOS 5D Mark II s objektivem Canon EF70-200mm f/2.8L IS II USM, expozice 1/125 s při f/10, ISO 100.

„Příprava na toto focení byla vcelku jednoduchá. Günter Tolar je povoláním televizní hlasatel, takže se před objektivem cítí jako ryba ve vodě. Ale právě to může být problém. Když fotíte někoho slavného nebo někoho, kdo je na pozornost objektivů zvyklý, může se dotyčný rychle začít nudit nebo může sklouznout ke stereotypním pózám. Günter je naštěstí moc milý chlápek, takže mezi námi docela rychle vzniklo pouto.

Půl hodiny jsme si ve studiu povídali o jeho práci a zážitcích z mediálního průmyslu. Podrobně jsem mu vysvětlil, čeho chci dosáhnout – představoval jsem si černobílé snímky, na kterých s využitím vysokého kontrastu zdůrazním jeho vrásky a další charakteristické rysy tváře.

Chtěl jsem prostě zachytit velice důvěrný portrét jeho osobnosti, který by tak nějak vyprávěl Günterův celý životní příběh. Nic proti tomu neměl, a protože je známý spíše rozesmátými portréty, jali jsme se pořídit pár snímků s vážným výrazem. Günter chtěl fotky, na kterých se bude tvářit vážně, a oběma se nám líbilo, jak mu fotoaparát přání splnil. Nejlepší fotka ale vznikla v momentě, kdy jsem cosi pokazil a on se mi začal smát. Günter se v tu chvíli zachoval tak bezprostředně a nefalšovaně, že jsem neskutečně rád, že jsem zmáčkl spoušť a mám to na fotkách. Začali jsme vážnými portréty a skončilo to smíchem. Věci nikdy neběží tak, jak jsme si to naplánovali, a často je to to nejlepší, co se vám může stát!

Mimo studio, kde nejsou žádné reflektory ani fotografická technika, se lidé chovají jinak. Ve studiu, kde jsou oslňující světla a všetečný objektiv a fotograf, se lidé mohou soustředit právě na tyto věci a hůř se pak uvolní. Na druhou stranu pokud se dostatečně nesoustředí, může být těžší vyfotit bezprostřední snímky vystihující jejich osobnost, a to zvlášť když se v okolí pohybují jiné osoby. Vše se však člověk od člověka liší. Každý z nás jsme jiný a jinak reagujeme na fotoaparát, světla a fotografa.

Ať už fotíte kdekoli, nejdůležitější je si s focenou osobou vytvořit pouto. Fotoaparát většinou beru do ruky, až když je opravdu vhodná atmosféra. Sice ho potřebuji jako nástroj k pořízení portrétů, ale když bych ho měl pořád v ruce nebo u oka, tak bych si k danému člověku našel cestu jen stěží. A stejně těžko bych také pořídil nějaký krásný snímek.“

Ať o nic nepřijdete

Příště vás čeká: Pohled na svět bez hledáčku

Přihlaste k odběru zpravodaje