Boys playing in hay fields

Zachycení nejzajímavějších objektů za slabého osvětlení

Portrét Catherine Lacey Dodd se synem

Rozhovor s Catherine Lacey Dodd o fotografování za slabého osvětlení.

Podzim je tady a dny jsou oficiálně kratší, proto jsme oslovili někoho, komu se daří živit fotografováním fantastických příběhů při slabém osvětlení.

Fotografka Catherine Lacey Dodd je rodačka z Londýna žijící v Los Angeles. Do jejího portfolia patří portréty s nádhernými odstíny na úžasných místech po celém světě. Mluvila s námi o svých raných vlivech, kráse přirozeného světla a důležitosti plánování v případě, že chcete využít okolní prostředí.

Na řadě vašich prací jsou děti. Stála na začátku vaší inspirace uchopit fotoaparát a pustit se do pořizování snímků vaše vlastní rodina?

Poprvé jsem vzala fotoaparát do ruky v 80. letech 20. století. Studovala jsem na univerzitě v Londýně zeměpis a vždycky jsem byla určitým způsobem posedlá kulturami a fungováním Země. Mezi první vlivy, které na mě ze začátku působily, byly stránky z módních časopisů, jimiž jsem měla oblepené stěny na univerzitě. K tomu neustále se rozrůstající sbírka turistických průvodců, přetékajících fotografickými inspiracemi z celého světa. Ve spojení s mou láskou k National Geographic jsem se chtěla stát autorkou snímků, které jsem si prohlížela, a proto jsem potřebovala být každou chvíli jinde.

Impulsem věnovat se fotografii pro mně proto nebylo ani tak rodičovství, ale spíš zeměpis, a k uskutečnění mých plánů došlo až o 20 let později. Přimělo mě to stále cestovat, objevovat kultury a krajinu ve více než 50 zemích a zachycovat ty prchavé okamžiky a nádheru Země. Jednoduše řečeno, jako fotografku mě ovlivnila geografie, charakter krajiny ve světě, kde žijeme.

Později mi kariéra v oboru reklamní strategie v oblasti investičního bankovnictví dala příležitost pracovat s fotografy a kreativci a nasměrovala mě k další fázi mé profesní dráhy. Přechod z bezpečného světa velkých korporací do globální umělecké komunity byl ohromnou změnou, ale cítím, že vše, čím jsem předtím prošla – cestování, zeměpis a postgraduální studium marketingu – mi pomohlo uskutečnit tento krok.

Moje osobní cesta dokumentace růstu mých dětí fotoaparátem se pro mě stala prostředkem k získání základních dovedností jako fotografky. Netoužila jsem po úzce zaměřené strategii, daleko více mě oslovovala diverzifikace, a tak jsem se navzdory doporučením ve fotografii nespecializovala, i když to pro mě znamenalo menší komerční přitažlivost pro zákazníky. Chtěla jsem, aby pro mě byl každý den jedinečnou inspirací mé kreativity, a cítila jsem, že pokud se specializuji, tak toho nedosáhnu.

Fotografie chlapce stojícího na dvou dýních pořízená Catherine

© Catherine Lacey Dodd

Většinou se spoléháte na přirozené světlo. Jde v případě zavrhnutí studiového osvětlení o vědomé rozhodnutí?

Studiové svícení je jednou z mála oblastí fotografie, kterou jsem oficiálně studovala [sjezdy WPPI, setkání fotografů apod.] a přesto mě nijak neoslovilo a nezačalo přitahovat tak, jako mě láká neustálé zdokonalování práce s přirozeným světlem. S bleskem umístěným mimo fotoaparát pracuji jen při událostech po setmění a během dne se spoléhám jen na přirozené světlo.

Sama sebou se cítím za fotoaparátem, někde venku, uprostřed přírody, za jasného slunečního světla nebo velkých lijáků. A musím říci, že i když jsem se vypravila ven ve chvíli, kdy v roce 2005 na Floridu dorazilo oko hurikánu Wilma, mi děsivý klid v jeho oku umožnil fotografovat, co se dělo okolo.

Projevilo se nějak přestěhování z Británie do LA na tom, jak a co fotografujete?

Určitě. Vyrostla jsem v Londýně a teď bydlím na pobřeží v Los Angeles. Intenzita barev, síla jasu – úplně mě to svádí fotografovat. Ať už jde o realitu nebo představu, připadá mi, jako kdyby se světlo odráželo od droboučkých zrnek písku ve vzduchu a pak dopadalo do objektivu. Oranžové a žluté odstíny jsou daleko pronikavější než v Británii. Právě jsem se vrátila po šesti týdnech strávených v severní Evropě, kde jsem se v osmi zemích snažila o street fotografii. Nejenom že pro mě tak vynikl rozdíl v barvě světla, ale přibyla i zkušenost, že když si při vystupování z auta nasadím sluneční brýle, ještě to neznamená, že se o 10 minut později nebudu schovávat před kroupami. Los Angeles má jistotu krásného počasí skoro po celý rok a to nepochybně přispívá k mým schopnostem osvojit si fotografování v přirozeném světle. Procvičuji se každý den a to je přesně to, co je potřeba k tomu, abyste se něco naučili – praxe.

S jakými největšími potížemi se setkáváte při fotografování v přirozeném světle?

Jedním z největších problémů je, že v případě přirozeného světla není nic jistého. Když dorazím na místo, nastává chvíle, kterou mám na pořizování přirozeně působících fotografií asi nejraději – musím rychle posoudit kvalitu světla a způsob, jakým na objekt dopadá. U momentek nemám vždycky k dispozici dokonale nasměrované světlo, proto musím sama měnit pozici, nebo naopak využít ostré světlo dopadající na objekt k vytvoření uměleckého efektu.

Fotografie dvou chlapců v dýňovém poli pořízená Catherine

© Catherine Lacey Dodd

Tento měsíc se společnost Canon zaměřila na podzim a fotografování za slabého osvětlení, co nejraději fotografujete na podzim?

V jižní Kalifornii máme díky rostoucím teplotám trochu jinak ohraničená roční období, ale mírný přechod přesto existuje. Vzpomínám si na uplynulá léta strávená venku uprostřed listopadu v Londýně. Byl jeden z těch kouzelných podzimních dnů, kdy slunce stálo nízko nad obzorem a neuvěřitelně modrá obloha se božsky doplňovala se zlatými odstíny stromů. Měla jsem teorii barev, která se na podzim projevuje nejvýrazněji, v reálu přímo před sebou.

Říčky, potůčky, jezírka a řeky odrážely barvu podzimně zbarvených javorů, dubů a platanů, které na hladině vody uprostřed vší té modři zrcadlené oblohy vytvářely izolované ostrůvky zlatavé záře, kontrastu a struktury. V LA bych se na podzim vydala do vnitrozemí, a po několika hodinách cesty z Los Angeles můžu mít kolem sebe nádherné podzimní barvy v podhůří pohoří San Gabriel Mountains. Tato mikroklimata doplňují velké změny nadmořské výšky od pobřeží v Santa Monice až po vrcholky s lyžařskými středisky.

Máte nějaké tipy pro fotografování na podzim nebo za podmínek, kdy je málo světla?

Nejdůležitější je místo a načasování. Vhodná příležitost je omezená časově i geografickou polohou, a právě tyto faktory využívám k plánování pro toto kratičké období. Dobrá sezónní fotografie je nezaměnitelným výsledkem přesného předvídání na základě zkušenosti –tak se dají využít příležitosti ke vzniku skvělých snímků.

Na podzim, když je slunce nízko nad obzorem, bych doporučila použít boční osvětlení za soumraku k vytvoření odlesků v očích fotografovaného. Za oblačných dnů bych u portrétů v přírodě použila měkké, ploché, rovnoměrné osvětlení ke zploštění podání pleti. U krajin bych navrhovala využít kontrastu šedé se sytými barvami podzimního listí. Hledala bych chvíle, kdy paprsky světla pronikají listovím, a snažila bych se omezit nadměrné množství nepřitažlivé šedé oblohy, která má sklon vypalovat nejvyšší jasy.

Pokud byste měla vybrat jediný kus vybavení, bez kterého se na podzim nebo při fotografování za slabého osvětlení neobejdete, který by to byl?

Skládací odrazná deska. Často ji používám k odrazu světla do očí. Pokud nemám odraznou desku, hledám něco, co by odráželo přirozeně – třeba reflexe zlatého podzimního listí na vodní hladině. Ve městě bych pak použila jako přirozenou odraznou desku beton. Hlavní ale je, že potřebuji, aby mi vybavení sloužilo k realizaci mých záměrů, a já se jím nemusela příliš zabývat. Výkonné tělo fotoaparátu reagující na mé pokyny a k tomu ten nádherný sametový bokeh teleobjektivu.

Fotografie chlapců držících dvě malé dýně pořízená Catherine

© Catherine Lacey Dodd

Základem filozofie společnosti Canon jsou zážitky plné příběhů; máte nějakou radu pro ty, kdo chtějí svými snímky vyprávět příběhy?

Klíčem je spolupráce. Je sice důležité umět pořídit na začátku dokonalý portrét znázorňující podobu člověka, vaše energie by se pak ale měla zaměřit na vystižení charakteru dané osoby, jeho povahy a osobnosti. Vyprávění příběhů pak pomůže navázat s fotografovanou osobou určitý vztah a stává se faktorem, který vytváří z fotografie umělecké dílo.

Zkuste se na fotografii podívat z hlediska historika. Jaké prvky snímku, jaký společenský komentář bude v budoucnu důležitý?

Jaké plány máte před sebou?

Jako každý tvůrčí člověk pořád o něčem přemýšlím a hlavou mi víří myšlenky o tom, co bych chtěla dál dosáhnout.

Mám motivaci přijímat více komerčních zakázek, které by mi umožnily vrátit se k mým zeměpisným kořenům – cestování a fotografování, a zapracovat na mých schopnostech spojování fotografií s videi.

Co se mi zatím asi nepodařilo, je spolupracovat na fotografických projektech. Moje inteligence učení je silně intrapersonální, k umění přistupuji introspektivně, a lákalo by mě dát se dohromady s podobně smýšlejícími jedinci s cílem vymyslet a zrealizovat společnou uměleckou vizi.

Primárně jsou mi jako matce dítěte vyžadujícího zvýšenou péči, ekoložce a filantropce blízká určitá témata. Mám potřebu pomáhat v takovýchto případech pomocí tohoto dokumentárního nástroje tak, aby se dobročinnost snoubila s fotografií prostřednictvím vyprávění příběhů vzbuzujících emoce a nutících k zamyšlení.

Fotografie dvou chlapců v dýňovém poli pořízená Catherine

© Catherine Lacey Dodd

A poslední otázka, čím teď fotografujete?

Mám spoustu vybavení Canon. Mezi věci, které nosím pořád s sebou, patří několik objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností pro nejčastější scenérie, s jakými se setkávám, a k tomu teleobjektiv s oním naprosto kouzelným podáním. Na mé poslední cestě do Evropy jsem spoléhala jenom na objektivy Canon EF 85mm f/1.2L II USM a EF 35mm f/1.4L II USM a zjistila jsem, že mi stačily pro většinu mých potřeb, i když mě lákalo vrátit se domů pro teleobjektiv.

Fotoaparáty:

Canon EOS 5D Mark III

Canon EOS 5D Mark II

Canon EOS 40D

Objektivy:

Canon EF 70-200mm f/2.8L IS II USM

Canon EF 100mm f/2.8L Macro IS USM

Canon EF 85mm f/1.2L II USM

Canon EF 50mm f/1.2L USM

Canon EF 35mm f/1.4L II USM

Blesky Canon Speedlite



Autor rozhovoru: Martin Fleming

  • Canon
  • YouConnect
  • Inspirace
  • ...
  • Dobrá sezónní fotografie je nezaměnitelným výsledkem přesného předvídání na základě zkušenosti –tak se dají využít příležitosti ke vzniku skvělých snímků.