Neustále se měnící města objektivem Bena Saradzice

Beno Saradzic je cenami ověnčený slovinský fotograf, tvůrce časosběrných filmů a vizuální umělec, který nyní žije v Dubaji. Po 18 letech, kdy se vypracoval na vynikajícího tvůrce trojrozměrných počítačových animací, se v roce 2008 rozhodl rozšířit si své kreativní obzory a objevil kouzlo fotografie a časosběrných filmů.

Mnoho jeho fotek a časosběrných filmů se dostalo na stránky místních i mezinárodních médií a publikací. Jeho díla jsou uznávaná díky své kompozici a využití světla, přičemž je na nich patrný výrazný vliv klasické kinematografie a tradičních umění. Společným jmenovatelem Benových děl je jeho láska k architektuře, technice, vědě a přírodním krásám.

Zeptali jsme se Bena, jak se mu v jeho nové domovině fotí a jak zachytil různé tváře měnícího se města.

Fotografování Abú Zabí z naprosto nové perspektivy

Jako nadšený fotograf měst neustále hledám dosud neobjevené a zajímavé perspektivy. Většinou si tak vybírám ty nejvyšší mrakodrapy, které mi otevřou své střechy. Dovedete si tedy představit to nadšení, když jsem viděl do výšky šplhající věže Světového obchodního centra v Abú Zabí.

Trust Tower, ta nižší z nich, má 60 pater a tyčí se do výšky 278 metrů. Burj Muhammad ibn Rašíd, to je ta vyšší, je pak nejvyšší budovou hlavního města Spojených arabských emirátů. Má 92 pater a dosahuje úctyhodných 381 metrů.

Už během stavby jsem se dozvěděl, že na věžích nebudou žádné balkóny, odkud bych mohl po jejich dokončení fotit. Jedinou možností, jak pořídit mé vysněné snímky, tedy bylo dostat se na střechu mrakodrapů, jakmile vyrostou do své konečné výšky, ale ještě před tím než dostanou svůj skleněný plášť. Mým cílem totiž bylo využít jasný a ničím nerušený výhled z nejvyššího bodu Abú Zabí a zachytit město jako nikdo přede mnou.

Získání přístupu

Získat přístup do rozestavěného mrakodrapu bylo velice složité a musel jsem využít všechny své konexe mezi staviteli a architekty. Nakonec mi domluva návštěvy zabrala týden horečného telefonování a mailování. Byl jsem v sedmém nebi.

Nádherný snímek

První fotku jsem pořídil 28. března 2011 na vrcholu Trust Tower v 60. patře. Abú Zabí bylo mým domovem už spoustu let, a přesto jsem ho nikdy neviděl z takové výšky.

Zářivé neonové barvy, dopravou pulzující srdce města, neuvěřitelná hustota osídlení a pedantsky přesné urbanistické plánování mi úplně vyrazily dech. A nesmím zapomenout ani na silný vítr a zimu, kterým jsem byl během focení vystaven. Chvílemi jsem myslel, že mi upadnou uši, nos i prsty. Ta noc byla nezapomenutelná!

Nevyzpytatelné počasí

Beno také moc dobře zná tajemnou a těžko polapitelnou mlhu, která zahalí Abú Zabí jednou až dvakrát do roka. Mlha se během noci vytvoří v poušti a ráno se valí směrem k pobřeží. Na své cestě pak pohltí celé město, aby se v okamžiku rozplynula pod žárem ranního slunce.

Tato mlha je tak hustá, že působí velké komplikace na letištích i silnicích. Pro fotografy měst je ale vysněnou příležitostí. Vyfotit město oděné do mlhy bylo mým snem po mnoho let, ale vždy bez úspěchu. Buď jsem měl povolení fotit ze střechy a mlha nikde, nebo se přivalila a já zůstal trčet dole, protože mi platnost oprávnění vypršela. Štěstí se na mě konečně usmálo 24. ledna 2013, kdy jsem mlhou zalité Abú Zabí za rozbřesku zachytil. Snímek jsem pořídil z 92. patra mrakodrapu Burj Muhammad ibn Rašíd a všechna ta snaha, kterou jsem věnoval plánování a samotnému provedení, se opravdu vyplatila.

Dodnes je to má nejoblíbenější fotka města.

Fotografování různých tváří města

Oba snímky jsem pořídil z téměř stejného místa. Ale bylo to v jiný den a jinou denní dobu, takže ukazují úplně jinou tvář stejného města: na jednom město dynamicky pulzuje a září, na druhém zasněně spí s až surrealistickým nádechem. Pokud chcete zachytit dvě naprosto odlišné tváře města, musíte ho zastihnout nepřipravené. Člověk musí obvykle vstát hodně brzo ráno, kdy ostatní ještě tvrdě spí.

Pamatuji si, že jsem k mrakodrapu vzhlédl z ulice a jeho vrchol byl v mlze. A pomyslel jsem si: „Teď už jen, aby to stálo za to.“

Pořízení snímků

Focení ze stavenišť, zvlášť z rozestavěných mrakodrapů, je velice náročné. Nejdřív jsem musel překonat spoustu byrokracie a potom jsem se musel podrobit náročným bezpečnostním opatřením stavební společnosti.

Několikrát denně jsem studoval předpověď počasí, abych v ní našel vhodné podmínky pro tvorbu mlhy, a zároveň jsem musel vše sladit s vyřizováním povolení.

Ať o nic nepřijdete

Příště vás čeká: Pohled na svět bez hledáčku

Přihlaste k odběru zpravodaje