Man-And-Woman-Smoking-On-Motorbike

Pouliční fotograf Emmanuel Cole

Portrét-Emmanuela-Coleho© Alexei Awan.

Jedinečná perspektiva

Trvalo skoro 40 minut, než jsem začal klást první otázky, které jsem si zapsal, pouličnímu fotografovi – samoukovi Emmanuelu Colemu.

Je nesmírně ležérní, uvolněný a na první pohled sympatický. Má v sobě kouzlo, které působí naprosto nenuceně. Bavíme se skoro tři hodiny o proměnlivém městě Londýně, pouliční fotografii a plusech i mínusech Instagramu.

Jeho vlastníma očima

Rychle se dostáváme k půvabu Londýna, města, které ročně nafotí miliony lidí a které už určitě musí postrádat originalitu.

Cole nesouhlasí. „Je to tak neobvyklé; lidé, budovy – všechno je v neustálém pohybu. Na tomto městě mě fascinuje ten neutuchající zápal.“

Stačí se jednou podívat na Emmanuelův Instagram a je zřejmé, proč vybočuje – nenajdeme tam žádné turistické snímky Big Benu ani Londýnského oka. Tohle je Londýn, jak ho vidí on; nesourodá skupina městských postav, kvůli kterým by většina z nás přešla na druhou stranu ulice, aby se jim vyhnula.

Ptám se ho na to, jak se dostává k něčemu tak nepřístupnému, a on to překvapivě přičítá své zkušenosti podomního výběrčího peněz na charitu.

„Pomohlo mi to být srdečnější... trochu to nahání hrůzu, ale člověk chce, aby ho měli rádi. Když ale klepete na dveře, očekáváte, že lidi budou říkat ne, takže jste na to připraveni. Dodá vám to ovšem sebevědomí. Co se přinejhorším může stát?“

Když pak dojde na zachycení dokonalého snímku, jde o víc než o odmítnutí: „Máte hlavně strach, že to prošvihnete. Obvykle máte jen jednu příležitost ten snímek vyfotit. Byly doby, kdy jsem se celý den trápil kvůli tomu, že jsem ráno viděl někoho, koho jsem chtěl vyfotit, a neudělal jsem to.“

„I upřímnost je běh na dlouhou trať. Prostě k někomu přijdu a zeptám se, jestli si ho můžu vyfotit. První otázka zní téměř vždy: „Na co?“ A já prostě řeknu, že mi připadá zajímavý – což je pravda. Po tomhle hned roztají.“

Zachycovat zajímavé portréty je pověstně obtížné. A je důležité opustit svou komfortní zónu. „Hledám různé druhy chování“, vysvětluje Emmanuel „Něco, co člověka trkne. Většinou drobnosti. Třeba držení těla nebo způsob chůze; nebo když se někdo dobře obléká.“

Muž-sedící-v-obchodě-v-Brockley

© Emmanuel Cole. Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 5D Mark lll s objektivem EF 24mm f/1.4L II USM při expozici 1/320 s, cloně f/2,8 a citlivosti ISO 800.

Rané kořeny

Při pohledu na toto působivé portfolio je téměř neuvěřitelné pomyslet na to, že Emmanuel začal fotit teprve před pěti lety, těsně předtím, než se rozmohla platforma, která mu přinesla poloviční slávu – Instagram.

Emmanuel dostal telefon s fotoaparátem v roce 2011 a prostě začal fotografovat. Zpočátku napodoboval ostatní, brzy si ale našel vlastní styl spočívající v neskutečném líčení těch nejexcentričtějších a nejzajímavějších postav a zákoutí Londýna. O rok později přešel na model Canon EOS 6D a už se neohlížel. Dnes byste ho jen těžko potkali bez fotoaparátu na krku.

„Pro mě je model EOS 6D dokonalý fotoaparát. Mám ho téměř od začátku a nikdy mě nezklamal.“

Přesto, že je Emmanuel výrazným přispěvatelem na Instagram, který je tradičně vyhrazen telefonům s fotoaparátem, říká mi, že už nefotí ničím jiným než svým Canonem. „S digitální zrcadlovkou máte mnohem větší kontrolu. Nejen nad vlastním focením, ale také nad výstupem – je mnohem snadnější pracovat se soubory RAW než s méně kvalitními soubory JPEG – které používají právě telefony.“

Na Instagramu

Londýn se podle všeho mění na místo pro bohaté stejně rychle jako svět fotografie. A těžko si lze nevšimnout podobností. Ptám se Emmanuela, co si jakožto fotograf s více než 140 tisíci příznivci na Instagramu myslí o této platformě, která jej vynesla do středu zájmu.

„Instagram je významný marketingový nástroj,“ začíná. „Dodává mému fotografování další smysl – vědomí, že se lidem mé fotografie líbí a že se na mou práci skutečně dívají. Posiluje mě to.“

„Vzhledem k tomu, že se vše odehrává téměř okamžitě, je však mnohem snazší nechat se unést tím, co dělají ostatní, a zapomenout, proč to vlastně děláte.“

„V dnešní době, kdy člověka denně zasypává tolik snímků, je mnohem těžší zachovat si vlastní pohled. Když ale vidím někoho s vlastním jedinečným stylem, ten pak skutečně vyčnívá.“

Obává se, že už fotografování není tolik uznávané. „Lidé se mu začínají věnovat z nesprávných důvodů. Kopírují fotografie, které dostávají hodně „lajků“, protože se chtějí proslavit – a ne proto, že prostě chtějí fotografovat.“

Rozcvička

Když se ho ptám, kolik denně vyfotí snímků, předpokládám, že řekne něco mezi 30 a 40. Překvapí mě ale, když povídá: „Jen asi pět až deset.“ Tvrdí, že méně je rozhodně více. A že člověk získá odhad, co bude dobrá fotografie a co ne. „Předpokládá to ovšem, že se rozcvičím.“

Rozcvička? „Ano,“ říká upřímně, „musíte se rozcvičit.“ Jako sportovec? „Přesně tak. Nemůžete jen tak vyrazit ztuhlí a vyfotit nejlepší snímek dne!“ Směje se, „Musíte navodit tempo, abyste se při výkonu cítili přirozeně.“

Stín-sluneční-záře-snímek-Emmanuela-Coleho

© Emmanuel Cole. Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 5D Mark lll – objektiv EF 24mm f/1.4L II USM při expozici 1/1000 s, cloně f/5,0 a citlivosti ISO 100.

Transformers, průvodci a riskantní situace.

Mimo Londýn strávil Emmanuel hodně času fotografováním v Hong Kongu. „Bylo to úžasné. A rozhodně mi to pomohlo v utváření vlastního stylu fotografování. Bylo tam tolik zvláštních situací, zároveň ale tolik příležitostí vyfotit jedinečné snímky.“

Jeho nejlepší rada? Vždy cestujte s někým místním. „V Hong Kongu jsem se setkal s člověkem, co mě znal z Instagramu. Sešli jsme se a on mi všechno nesmírně ulehčil. Několikrát mě vytáhl ze složité situace a vzal mě na nesmírně zajímavá místa.“

Ukazuje mi fotografii prapodivného antiutopicky působícího bytového domu, který použili ve firmu Transformers. „Ukázal jsem ho tomu klukovi a on mě vzal přímo tam. Šel jsem tam ve dne, ale bylo mi jasné, že bude líp vypadat v noci. Tak jsem se vrátil a vyfotil ho – jedná se nejspíš o můj nejuznávanější snímek.“

Výškové-budovy-Hong-Kongu

© Emmanuel Cole. Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 5D Mark lll – objektiv EF 17-40mm f/4L USM při expozici 30,0 s, cloně f/9,0, a citlivosti ISO 200.

A co dál?

Ptám se ho, co má v plánu, a on je překvapivě naprosto nenucený a snadno se se vším vypořádá. Bez přemýšlení říká, že po něm lidé pořád chtějí, aby udělal výstavu, on že se tím ale příliš nevzrušuje. „Možná knížku nebo dvě, později.“ Přiznává, že rozjíždí několik projektů.

Opětovně mě ohromuje, jak střízlivě působí. Kdokoli jiný s více než 140 tisíci příznivci na Instagramu by vyřvával do celého světa, podepisoval smlouvy na knihy a zoufale se z toho snažil vytřískat co největší slávu. Tvrdí, že až skončí, bude šťastný, pokud zanechá určitelnou stopu v dokumentaci Londýna.

Uvažoval jsem, co by dělal, kdyby nebyl fotograf. On říká, že „basketbalista“. Nepřekvapuje mě to, vzhledem k jeho výšce. On ale říká, že si ze sportu odnesl především bojovnou povahu. „Jsem velice soutěživý. Vždycky jsem chtěl dělat nejvíc, co to šlo, a posouvat se dál a dál. Chci ale svou posedlost krotit. Když ji necháte, může ovládnout váš život. Není to nic špatného, jde jen o rovnováhu.“

Už spolu sedíme dvě hodiny a já mám pocit, že jsem prozkoumal každou stránku jeho života. On ale nepůsobí nijak unaveně ani rozmrzele. Právě naopak, je plný energie, s radostí odpovídá na otázky naprosto o čemkoli. Co děláš pak? Ptám se a on říká, že jde ještě za kamarádem, ale stejně nijak nespěchá.

Pokrčí rameny, usměje se a já objednám ještě dvě piva.

Emmanuelova výbava

Fotoaparáty:

Canon EOS 6D

Objektivy:

EF 17-40mm f/4L USM

EF 24mm f/1.4L II USM

EF 50mm f/1.2L USM



Autor rozhovoru: Martin Fleming