Záchrana italské středověké vesnice
Mezi kamennými zdmi středověké vesnice Santo Stefano di Sessanio se vinou úzké uličky orámované kamennými oblouky, dlážděnými náměstími a převislými budovami.
Ulice jsou většinou prázdné, až na pár turistů obdivujících architekturu a okolní kopce v provincii L'Aquila v jižní Itálii.
Vesnice Santo Stefano di Sessanio, kterou po stovky let živilo zemědělství a prodej vlny, má už jen 108 obyvatel. Podle jejího starosty je to méně než desetina počtu, který tady žil ještě před první světovou válkou. Podobně jako z řady okolních vesnic odešlo mnoho obyvatel za prací do měst nebo do ciziny a nechali své domy opuštěné.
O desítky let později tato nedotčená architektura upoutala pozornost podnikatele švédsko-italského původu Daniele Kihlgrena, který se sem dostal v roce 1999 v rámci své cesty na motocyklu.
Pan Kihlgren si koupil několik domů a v roce 2005 z nich vybudoval hotel s pokoji rozesetými kolem centra. Tento projekt přitáhl turisty a podle místních vrátil do vesnice život.
„Když jsem přijel poprvé... všechno se zdálo tak opuštěné,“ uvádí pan Kihlgren. „Jako by se tady všude zastavil čas.“
Dnes ve Santo Stefano di Sessanio pořád žijí pastýři a farmáři, ale místo oživuje turistika a místní obyvatelé se snaží návštěvníky nalákat do ubytování ve svých malebných příbytcích v okolním národním parku Gran Sasso a Monti della Laga.
„Pozorujeme tady výrazný nárůst počtu návštěvníků,“ říká starosta Fabio Santavicca, ale neuvádí žádná čísla. „Lidé otevřeli své domovy, pronajímají v nich místnosti a otevírají restaurace. Je to pozitivní vývoj.“
Jak říká pan Santavicca, vesnice teď může nabídnout kolem tuctu ubytovacích zařízení, a vznikají plány na rozvoj místních aktivit pro volný čas.
Podle nejnovějších dostupných údajů z místního turistického sdružení vesnici v roce 2013 navštívilo 4 361 návštěvníků, kdežto v roce 2005 to bylo jen 900.
Santo Stefano di Sessanio je jednou z několika vesnic v regionu Abruzzo, které se potýkaly s poklesem počtu obyvatel jako důsledkem rozpadu vlnařského průmyslu po zavedení syntetických materiálů. Přírodní pohromy v oblasti s velkou geotermální aktivitou způsobující zemětřesení vyhnaly obyvatele pryč.
V blízké vesnici San Silvestro zarůstají prázdné budovy vegetací. Dále na severu je zcela opuštěná Vale Piole.
Podle pana Santavicca měla vesnice Santo Stefano di Sessanio před první světovou válkou kolem 1 100 obyvatel.
Tato vesnice, ve které v zimě bydlí ještě méně lidí, protože mění pobyt ve výšce 1 250 metrů za život v údolí, přitáhla také vlastníky z měst pořizující si domy jako chalupy.
„Lidé sem rádi jezdí“, říká místní obyvatelka Amelia, které patří ubytování typu bed and breakfast a nabízí turistům kurzy vaření. „Pilně pracujeme, abychom se mohli otevřít světu.“