A model car in the garage

Modelář a fotograf Simon Carter. Příběh o výkonu a měřítku.

Portrét Simona Cartera

Záliba Simona Cartera se vyvíjela po dlouhá desetiletí. Jako chlapec začal s modelařením, později jezdil automobilové závody a nyní se živí jako profesionální fotograf. Vytvořit a vyfotit miniaturní svět závodních vozů, který si vždycky představoval, se mu ale povedlo, až když si našel čas zkombinovat všechny své dovednosti dohromady. Vedle jeho fascinující sbírky modelů formulí nás ohromuje velikost úkolu, který si předsevzal. Je to příběh, ve kterém si vymyslel svět a pak v něm začal žít.

Můžete nám říct, co vás inspirovalo začít s vytvářením a fotografováním miniaturních modelů?

Vyrůstal jsem v 60. letech a jako spousta dalších dětí jsem strávil dlouhé hodiny stavěním modelů tanků z druhé světové války. Až když jsem je nedávno objevil na půdě, uvědomil jsem si, že můžu zkombinovat všechny své zájmy a schopnosti a vytvořit něco skutečně jedinečného.

Jak začíná taková výroba přesné repliky závodního vozu?

Jsou založené na sadách, které se vyráběly v 70. a 80. letech. Už se ale nevyrábějí, a proto je trochu těžší se k nim dostat. A jako by to už tak nebylo dost náročné, upravuji je, aby byla vozidla opravdu mechanicky přesná včetně fungujícího odpružení, dveří, kapoty a zavírání zavazadlového prostoru. Pak přidávám prach, spáleniny a škrábance, které by se vyskytly u skutečného závodního vozu. Proto mi trvá přibližně tři měsíce postavit jeden kus.

Když vytváříte scénu, přemýšlíte o ní jako fanoušek automobilů nebo jako fotograf?

Obojí, popravdě řečeno. Připravuji scénu stejně, jako se vytvářejí scény pro fotografování nebo film. To znamená, že i v téhle fázi přemýšlím o úhlech, které budou potřeba, abych dostal obrázky, o které mi jde. Nejde jen o vytvoření napodobeniny závodní garáže, ale také o vytvoření scény, kterou mohu vyfotit.

Scéna modelové garáže

©Simon Carter

Na co se zaměřujete při fotografování, když jsou automobily a scény hotové?

Už od začátku mi šlo o to, aby všechny moje snímky vypadaly, jako kdyby se fanoušek závodění dostal do garáže a v nestřeženém okamžiku pořídil pár fotek.

Aby to bylo možné, musím si představit, že měřím jen 15 cm. Takový miniaturní fotograf může fotit jen ze třech úhlů: vestoje, v předklonu nebo na jednom koleni.

Při procházení vašich fotek to působí, jako by byly pořízeny venku, i když teď víme, že to tak není. Jak to děláte?

Světlo. Jde jen o používání přirozeného světla. Asi bych mohl tenhle efekt vyretušovat, ale radši vytvářím vše přímo při focení.

Pomáhají vaše zkušenosti profesionálního fotografa?

Osvětluji scénu úplně stejně, jako když jsem osvětloval skutečné automobily jako profesionální fotograf. To znamená, že pracuji s odrazem světla od povrchů, nemířím jím přímo na vůz. To dává laku vozidla lesklou úpravu, která je jinak možný jedině venku. Ale někdy vás mohou přílišné vědomosti zatěžovat. Koneckonců, snažím se vytvořit sérii, která má vypadat jako od amatéra. Proto si musím připomínat, že mám dělat věci, které jsou „špatně“.

Model automobilu v garáži

©Simon Carter

Pokud chce někdo začít s produktovou fotografií, potřebuje k tomu nějakou speciální výbavu?

Pro představu, jak je ta technologie jednoduchá: při fotografování mám fotoaparát napevno, abych mohl všechno na scéně posunovat po milimetru, dokud to nebude dokonalé. K tomu používám igelitový sáček ze supermarketu se dvěma hrstmi rýže jako platformu, na kterou umístím fotoaparát. Je to nejlepší možnost, protože nemám prostor na ministativy a v každém případě by pak byl fotoaparát příliš vysoko a úhel by neodpovídal.

Co máte v plánu dál?

Říkám si, že jako další cíl si dám americkou garáž. To by mě mělo zabavit na několik let.

Pokud vás to inspirovalo, podívejte se na všechny miniaturní závodní vozy ze světa Simona Cartera.

Simonova výbava

Fotoaparáty:

Canon EOS 5D

Canon Sure Shot 35mm AF-7

Objektivy:

Canon EF 50mm f/1.2L USM

Canon EF 100mm f/2.8L Macro IS USM

Odpovědi jsou upravené s ohledem na srozumitelnost a délku.



Autor rozhovoru: Mark Blaylock