Snímání městských surfařů v Mnichově s Tomem Rijpertem a Sergem Teulonem

„V jednu chvíli jste uprostřed města a v dalším okamžiku mezi touto surfařskou komunitou.“ – Tom Rijpert, režisér interaktivních filmů

Sedíme u řeky Eisbach v Mnichově s režisérem interaktivních filmů Tomem Rijpertem a jeho hlavním kameramanem Sergem Teulonem. Vysvítá slunce a na duben je překvapivě teplo, i když teplota vody dosahuje pouhých 4 ºC. Je poslední den vyhrazený pro zachycení městských surfařů, a přestože řada členů štábu se připravuje na příjezd našich surfařů, najdeme chvilku, abychom si s Tomem a Sergem promluvili o jejich zkušenostech a hlavně kameře EOS C300 Mark II.

Začíná Tom:

„Když jsme dostali první kusé informace, vzbudily v nás velký zájem, protože jsme mohli zkusit něco zcela nového. Rádi jsme s novou technologií zkusili zprostředkovat uživatelům nový zážitek.“

Technika je ale pro Toma jen prostředkem k dosažení cíle. Snaží se dosáhnout takového působení, kdy technika ustupuje do pozadí a vás oslovuje jen skutečný lidský příběh.

„Z hlediska příběhu tvoří celá tato surfařská komunita opravdu zajímavou subkulturu pro diváky, ale navíc je něčím, co se odehrává hned za rohem. Jde vlastně o normální lidi, kteří dělají tyto neobyčejné věci, a to je skvělá příležitost pro fotografování nebo v našem případě simulaci fotografování.“

Řeka Eisbach je nepředvídatelné místo, kde se na vlnu každý den vydává přes sto surfařů. Pokud jde o představitele, nemohl Tom vybrat nikoho vhodnějšího než Taa, Karinu a Alexe.

„Byli velmi vstřícní a seznámili nás se surfařskou komunitou. Tato komunita je dost uzavřená a obvykle nejsou z natáčení komerčních videí moc nadšení, protože kolem jejich řeky se pořád něco děje a oni to tak cítí, považují řeku za svou.“

Sergeovi se také moc líbil potenciál naší lokace městských surfařů:

„Protože jsme ve městě, jsou kolem vidět budovy a na pozadí záběrů jezdí auta. Některé úhly záběru ale také nabízí velmi osobní pohled na surfaře. Můžeme kameru umístit prakticky do libovolné vzdálenosti od vodní hladiny před surfaře a myslím si, že právě to nám umožňuje vzbudit dojem, že se vezete se surfařem na vlně.“

Nejobtížnější bylo pro Sergea nasvětlení řeky Eisbach:

„Při filmování vždycky musíte zachytit prostředí, je ho proto potřeba nasvítit. Nemůžete se spolehnout jen na přirozené světlo nebo pouliční osvětlení, vždycky je potřeba něco navíc. Hodně jsme se snažili do prostředí moc nezasahovat, protože cílem bylo, aby lidé neměli dojem, že takovouto fotografii by nikdy nepořídili. Nechtěli jsme, aby to celé působilo jako přeplněné vybavením nebo přesvětlené. Úkolem proto bylo v podstatě pokusit se dosáhnout realistického vzhledu. Proto jsme sladili barvu našich světel s lampami pouličního osvětlení na mostě. Protisvětlo tvoří vlastně jen měsíční svit. Použil jsem dvě světla na heliových balónech a jedno žárovkové světlo vyvážené na teplotu denního světla z mostu zepředu a druhé zezadu. Potom jsem nasadil čtyři pracovní světla na svislou tyč lešení u mostu, dal čtyři 10k světla na most a nakonec dvě 5k světla po stranách řeky nasměroval na surfaře.“

Někteří filmoví tvůrci využívají filmové kamery až na samé hranice možností. Režisér interaktivních filmů Tom a Serge šil ještě o krok dále. Zkonstruovali úplně nové, speciální držáky pro kameru EOS C300 Mark II, aby této vizi mnichovských městských surfařů vdechli život. Celý interaktivní zážitek kombinuje tolik rozličných nevyzkoušených filmařských technik, že bylo potřeba důkladné testování, jak prozrazuje Serge:

„Snímáním pomocí různých rigů a z různých úhlů jsme lokaci opravdu důkladně zmapovali. Pořídili jsme hromady fotografií z různých stran vlny, zprostředka, zprava, zezadu – odevšad, kde to zavánělo trochu jiným úhlem pohledu, při zachování Tomovy kreativní vize.“

Tom nás začíná podrobně seznamovat s využitím celé řady fotoaparátů a kamer Canon se speciálními držáky umožňujícími zprostředkovat vlastní zážitek. Nejprve se pustí do 180º rigu:

„Při fotografování v rozsahu 180º je nejobtížnější fakt, že v záběru je toho tolik. Mám na mysli světla, štáb, přihlížející a jejich věci, které normálně v záběru nechceme. Je potřeba začít myslet a komponovat záběry úplně jinak.“

Serge dodává:

„Ze začátku jsme zkoušeli dvě kamery EOS C300 Mark II s hodně širokoúhlými objektivy, potom jsme zkusili použít jednu kameru s rybím okem. Zjistili jsme, že jedna kamera s rybím okem nám dává hodně svobody. Mohli jsme tak pomocí běžného vybavení dostat kameru do blízkosti vody a ochránit ji v situacích, kdy jsme byli u vody hodně blízko. Ale co je ještě důležitější, z kreativního hlediska nám poskytla skutečně výrazný styl, který filmu podle nás opravdu prospívá.“

Vznikl také zoomovací rig s využitím tří kamer EOS C300 Mark II pro názorné předvedení výhod optického zoomu v porovnání s digitálním zoomem pro méně zkušené fotografy, kteří třeba používají smartphone. Tom vysvětluje:

„Myslím, že u zoomovacího rigu bylo nejtěžší zajistit pro všechny tři kamery stejný úhel pohledu. Museli jsme proto pracovat se zrcadlovými rigy, které se obvykle používají k 3D snímání. Každá z těchto tří kamer také měla za úkol něco jiného. V případě detailního záběru je vidět surfař, při o něco širším záběru může být vidět surfař a pár přihlížejících, nebo můžete jít jako my až na úplně nejširší záběr, což bylo myslím 28 mm, a stává se z toho příběh surfařské komunity v centru města. Podle mě je to pro nás jako filmaře zajímavý způsob pohledu na věc. Je opravdu zajímavé znovu si uvědomit, jaký rozdíl přináší použití různých objektivů a jak se dá ze stejného místa pomocí odlišných objektivů sdělit úplně jiný příběh.“

Nakonec sestavili rig pro snímky rychlých akcí:

„A nakonec tady byl rig pro rychlé akce. Ten je vážně zajímavý, protože je na trhu spousta běžných fotoaparátů, se kterými se dá natáčet video, a z těchto videí se dají vytahovat fotografie. Naším cílem ale bylo předvést kvalitu fotografií, v tomto případě hlavně z produktů Canon, a ty se z videa prostě extrahovat nedají.“

Kromě techniky byla hlavním faktorem, který nám umožnil zprostředkovat tento úžasný zážitek, fyzická zdatnost našich surfařů. Na Toma udělali nepochybně velký dojem:

„Alex a Karina jsou prostě úžasní lidé a skvělí surfaři a Tao, ten je fantastický. Jednou jsem ho z legrace požádal, aby k nám s prknem přijel blíž, což v podstatě znamenalo jít proti hlavní síle vlny – a on to prostě udělal, přijel blíž. Věci, které dokázal, byly až absurdní. Naprostá kontrola nad prknem a samotnou řekou. A stále znova prostě dělal, co bylo potřeba, plnil úkoly, s dokonalým načasováním s naším jeřábem. Bylo to šílené a současně úžasný pohled.“

Akce s EOS

Pokud jde o kameru EOS C300 Mark II, Serge byl hned jako doma, ale v novém, nablýskaném domově.

„Kamera C300 Mark II je jako stará známá. Podle mě to společnost Canon v tomto případě udělala moc dobře, protože se nezměnily rozměry ani hmotnost těla. I orientace tlačítek na kameře zůstala stejná, proto každý, kdo pracoval s předchozími verzemi, nebude mít s přechodem vůbec žádné potíže.“

O vlastnostech by se toho dalo říci ještě hodně, ale Serge se rozhodl zmínit jen následující:

„C300 Mark II pořizuje záznam v rozlišení 4k interně, a to je hodně důležité – víte, že hodně kamer potřebuje externí vybavení, aby dokázaly natáčet ve 4k. Došlo také ke zdokonalení interního systému nabídek, který teď funguje plynuleji. Už není potřeba procházet několik stránek, abyste našli to, co potřebujete.“

Pokud jde o konkrétní požadavky pro zachycení městských surfařů, bylo největším přínosem kamery EOS C300 Mark II toto:

„Zjistil jsem, že C300 Mark II je vážně skvělá kamera pro natáčení při slabém osvětlení. Tmu zvládla opravdu moc dobře. Má také výborný dynamický rozsah při denním světle a v situacích, jako byly ty na řece, kde vznikaly na vodě velmi jasné odlesky od slunce a od našich světel, když se dostaly nad vodu. Použili jsme k nasvícení surfařů hodně silné protisvětlo, protože jsme se snažili je v prostoru zvýraznit; kamera si naprosto bez problémů poradila s tmavým pozadím i s vysokými jasy na řece.“

Jedním z nejnovějších prvků této filmařské kamery je technologie CMOS AF s duálními pixely, kterou si Serge mohl důkladně vyzkoušet:

„Měl jsem příležitost zkusit si funkce automatického zaostřování kamery C300 Mark II při testování a také mezi záběry. Udělaly na mě velký dojem. Z mého pohledu dokázaly naprosto držet krok s automatickým zaostřováním fotoaparátů.“

Kamera EOS C300 Mark II také pomohla týmu být o krok napřed v postprodukci, jak Serge vysvětluje:

„Použili jsme skvělý barevný profil korekce gama Canon Log 2. Umožnil nám naplno využít schopnosti kamery a přitom mít jistotu, že záběry vyjdou skvěle a při postprodukci bude možné všechno vytáhnout tak, aby to působilo přirozeně.“

Nakonec Tom všechno dokonale shrnuje:

„Ve stínech a světlech se ukrývá hodně informací. Z hlediska barevnosti existuje pro postprodukci řada možností, a to je při natáčení filmů moc důležité, hlavně když jde o komerční, vysoce kvalitní profesionální film. Podle mě to pro nás byla dokonalá kamera.“

Vyzkoušejte si náš interaktivní zážitek městského surfaře zde.