U krajinářské fotografie je obvykle snaha zachytit ostře celou scénu od popředí po pozadí, aby ve snímku působilo co nejvíce detailů. Tomu se říká maximální hloubka ostrosti. K dosažení tohoto cíle je třeba zaclonit (nastavit vysoké clonové číslo). Výše uvedené příklady ukazují rozdíl mezi fotografováním krajiny s nízkým a vysokým clonovým číslem.
První snímek je focen se clonou f /4. Strom v popředí je ostrý, ale scéna za ním je měkce rozostřená. Na druhém snímku umožňuje zaclonění f /16 zřetelněji zaznamenat popředí i pozadí. Pokud chcete zvýraznit určitý prvek krajiny, může vám pomoci nízké clonové číslo, většinou je však vhodnější zaclonit a využít maximální hloubky ostrosti. Clonu na fotografování krajiny jednoduše nastavíte pomocí režimu AV, na voliči poté nastavte vysoké clonové číslo, například f/16. Sledujte rychlost závěrky – pokud klesne příliš nízko, nejspíše bude potřeba použít stativ nebo zvýšit citlivost ISO, aby snímky nebyly rozmazané.
Nejostřejších záběrů krajin dosáhnete jedině při optimálním nastavení objektivu. Obecně platí, že objektiv kreslí nejlépe při nastavení 2 clonových čísel nad jeho světelnost. Pokud tedy používáte objektiv se světelností f /2.8, bude vaše optimální nastavení při této optice okolo f /5.6.
Běžným problémem krajinářů je ostření na detail v popředí, kde však riskujete pozadí, které může být ve výsledku rozostřené nebo měkké. A opačně, při ostření na prvky v pozadí zase dochází k tomu, že je rozostřené vše v popředí. Zaostřování na tzv. hyperfokální vzdálenost pomáhá zaostřit snímek tak, že najde nejbližší bod, na který můžete zaostřit a zároveň udržet pozadí přijatelně ostré. Tato technika není tak složitá, jak by se mohlo zdát, a kalkulačka hloubky ostrosti (DOF) a hyperfokální vzdálenosti v aplikaci Photo Companion udělá všechnu těžkou práci za vás.