DJ laser show

Fotograf, který se specializuje na focení během festivalů a při produkcích elektronické taneční hudby, Drew Ressler

Drew Ressler – portrét

© Caesar Sebastian

Příběhy z tanečního parketu.

Pro většinu z nás, když se vydáme na festival, je štěstí, pokud nafotíme jednu dobrou fotografii svého oblíbeného interpreta. To fotograf Drew Ressler, specializující se na focení během festivalů a při produkcích elektronické taneční hudby, pořídí stovky, ne-li tisíce fotografií, o kterých si většina z nás ostatních může nechat jen zdát. Kdysi měl jednotvárnou práci v oboru videoher, dnes může být v zákulisí s Tommym Lee a sledovat, jak Deadmau5 proráží okno v kostýmu Hello Kitty. Drewova kariéra představuje rozmanitou směs cestování beze spánku, světa zákulisí a neuvěřitelných historek.

Povídali jsme si s Drewem Resslerem, známým jako Rukes, o jeho záviděníhodné práci, o světlých i stinných stránkách focení na festivalech po celém světě a o tom, proč pouhý fakt, že máte telefon, ještě neznamená, že dokážete udělat dobrou fotografii z festivalu.

Začněme jednoduchou otázkou: Jak jste se dostal k fotografování na festivalech a při produkcích elektronické taneční hudby? Kdy jste si uvědomil, že se tím chcete živit?

Začal jsem koncem roku 2004. Koncem 90. let jsem se hodně zajímal o hudbu, ale v roce 2004 jsem k narozeninám dostal první fotoaparát, kompakt Canon G3. Tehdy jsem byl fanoušek DJe BT. Moje kamarádka Lainie mu dělala manažerku a pozvala mě na jeho další vystoupení v New Yorku. Pochopitelně jsem si vzal fotoaparát, abych tu akci zdokumentoval pro jeho ostatní fanoušky.

Viděl jsem a „nafotil“ ještě pár vystoupení v New Yorku, zanedlouho jsem se pak přestěhoval do Los Angeles. Koupil jsem si Canon 20D s tím, že budu ve volném čase fotit po klubech. Začal jsem v klubu Avalaon, protože v něm každý týden hrál DJ, jehož jsem byl fanoušek!

To, že se tím chci začít živit, mi bylo jasné, když jsem dostal pracovní nabídku na focení každý víkend v Avalonu v Hollywoodu v podstatě za stejné peníze, které jsem vydělával celý týden ve velice depresivním zaměstnání v oboru videoher. Tak jsem to risknul, opustil jsem videohry a začal jsem se stoprocentně soustředit na fotografování.

Vím, že jste pracoval v oboru videoher, a teď jste profesionální fotograf. V obou těchto oborech by se spousta lidí ráda uchytila. Jaké je vaše tajemství?

Videohry to byla taková směsice. Začínal jsem jako testovací pracovník pro zajištění kvality, což bývá vstupní brána do tohoto odvětví. V New Yorku jsem získal působivé zkušenosti, když jsem se ale přestěhoval do Los Angeles, v zásadě žádnou ze společností, pro které jsem pracoval, nezajímaly moje dovednosti a obvykle mě zcela nedostatečně využívaly, z čehož jsem nebyl nijak nadšený.

Fotografovat a učit se zacházet s fotoaparátem tak, aby člověk vytvořil dobrou fotografii, bylo naopak moc zábavné. Když jsem začínal, mělo digitální zrcadlovky jen velmi málo lidí, takže hudebníci a kluby prahly po fotografovi s profesionálním vybavením, který by fotografoval jejich vystoupení. Bylo to výborně načasované, když to porovnám s dneškem, kdy má digitální zrcadlovku každý.

Trávíte značnou část dne (a noci) s flámujícími muzikanty. Jak si udržujete soustředění?

Nemám vlastně žádné neřesti. Nepiju, nekouřím ani neberu drogy. Veškerou zábavu tak přenechávám muzikantům a sám se soustředím jen na focení. Mám to nastavené tak, že vždy, když fotím, potřebuji vytvořit úžasné fotografie z akce, to je můj ústřední bod. Z každého koncertu musím mít aspoň jednu úžasnou fotografii a nepřestanu, dokud ji neudělám. Moje práce je vždy na prvním místě, na tu mě najímají!

Které festivaly či akce z celého světa patří k vašim nejoblíbenějším?

Je jich tolik, že se vždycky těžko vybírá. Mám moc rád akci Holy Ship, protože se při plavbě výletní lodí okolo Miami a Baham vždycky užije spousta zábavy s partou kamarádů. Ultra má čím dál víc úžasných festivalů v mezinárodním měřítku, jsem moc rád, že s nimi neustále cestuji po světě a fotím. Hlavně když pracujeme v září v Japonsku (což je moje nejoblíbenější místo na světě). V Austrálii býval skvělý festival Stereosonic a teď doufám, že někdo zaplní mezeru po úvodním festivalu ve stylu „týdenní jízdy po Austrálii“. Taky se mi moc líbí Djakarta Warehouse Project. Vždycky skvělá produkce a úžasní fanoušci.

DJovy vlasy vlající ve větru

© Drew Ressler

Fotíte hlavně DJe při produkcích elektronické taneční hudby a na festivalech. Osvětlení musí být hrůza. Jaká je jednoduchá, snadno pochopitelná technika, jak na těchto akcích udělat skvělé fotografie?

Hodně pomůže, když budete znát meze svého fotoaparátu a objektivů a vědět, co se děje. Sleduji, jak se v průběhu setu mění osvětlení. Občas během velkém poklesu problesknou stroboskopy na publikum, takže se snažím zachytit ten okamžik. Znát patřičné manuální nastavení je klíčové. LED panely například vyžadují určitou rychlost závěrky, aby se snímek zachytil bez pohybu a částí panelů jakoby vypnutých.

Když je velká tma, mám objektivy do slabého osvětlení, které používám na portréty: EF 35mm f/1.4L II USM a EF 85mm f/1.2L II USM.

A konečně pomůže mít dobrý fotoaparát do slabého osvětlení. Mám moc rád EOS-1D X Mark II. Dokonce ani v těch nejtmavších okamžicích nemusím použít vyšší hodnotu ISO než 3200 za předpokladu, že zvolím správný expoziční čas, který "udržím". V současné době, kdy jsou produkce čím dál větší, není při focení koncertů vůbec třeba zpomalovat závěrku.

Jedete někdy na festival s jakousi „osnovou“ snímků, které chcete získat? Nebo prostě čekáte, co vás na akci potká?

Obecně si rád pokaždé odbydu základní pohledy: symetrický snímek publika zpoza DJe, symetrický snímek produkce z přední části hlediště, záběry DJe s velkým přiblížením, pokud je kabina dost nízko, a portrétní snímek v kabině z boku. Jakmile mám tohle hotové, ostatní snímky už se obvykle odvíjejí od celkového uspořádání produkce. Někdy je nad přední částí hlediště kabina, ze které můžu fotit, někdy je akce na stadionu, kde se dostanu na horní balkón a někdy je prostor mezi předním LED panele a kabinou DJe, do kterého se vmáčknu a získám detailní široké záběry DJe v kabině.

Jindy také záleží na tom, co DJ hraje a co rád dělá. Stoupá si tenhle DJ často na kabinu? Dělá často gesto „vytáhněte všichni zapalovače“? A kdy během setu to dělá?

Člověk si na to zvykne až poněkolikáté, ale usnadňuje mi to práci. Přehlcení informacemi je ovšem vážně matoucí. Až do té míry, že když chvíli jezdím se Zeddem a pak objedu několik festivalů s jiným DJem, musím se po návratu na turné se Zeddem znovu učit některé skladby i místa, kdy vybuchuje pyrotechnika.

Podle některých lidí máte nejlepší práci na světě. Dostáváte zaplaceno za to, že jezdíte na festivaly po celém světě a fotíte nejlepší světové DJe. Jezdit na tolik festivalů ale musí být dost náročné. Má to nějaká negativa, o kterých by lidé měli vědět?

Pár negativ to obnáší. Cestování v takovéto míře často vážně nabourává spánkový režim kvůli pásmové nemoci. Když už si zvyknu na jedno časové pásmo, často už jsem zase v jiném. Rozvrhy DJů jsou také často obtížné. Někdy musíme hned po vystoupení letět na další, abychom ho vůbec stihli. Noci s několika hodinami spánku mezi vystoupeními jsou tedy běžné. V jednom roce jsem strávil 6 týdnů na cestách, během kterých jsme projeli 8 zemí na 4 kontinentech. Když jsem se dostal domů, byl jsem fakt zničený. Když se vrátím domů z velkého mezinárodního turné, musím si obvykle dát na chvíli oddych, abych se vrátil do normálních kolejí.

V podstatě největší stres pro mě na festivalech představuje bezpečnost. I když máte patřičná oprávnění nebo náramky, bezradná ochranka se vám může snažit překazit práci a zabránit vám v ní. Občas na mě dokonce ochranka dokonce doráží kvůli pravidlu 15 minut*, když přitom jasně fotím pro festival nebo pro interpreta a mám výjimku. A v tomhle oboru má každá minuta velkou cenu. Každý set vnímám jako odpočítávání. A když musím setřásat ochranku, můžou mi zrovna unikat příležitosti pro skvělou fotografii.

(*Množství času, po který má běžný fotograf umožněno fotografovat interpreta na pódiu během vystoupení.)

Už to děláte nějakou dobu. Co byla nejpodstatnější změna v oblasti fotografie od doby, kdy jste začínal?

Vzestup technologie je ohromný. Vždy se těším na to, až po čtyřech letech vyjde nová verze modelu EOS-1D X, jaké přinese výhody a na jaké nové objektivy budu moci přejít (a až třeba nakonec technologie dospěje k tomu, že bude možné nahradit dva objektivy jedním, který zvládne obojí). Novější fotoaparáty a objektivy s lepšími schopnostmi snímání za slabého osvětlení mi každých pár let o něco více usnadní práci!

Spíš rozčarování pak budí lidé, kteří se snaží dostat do tohoto oboru ze špatných důvodů, nebo špatným způsobem.

Teď, když jsou digitální zrcadlovky běžné a může si je pořídit každý, může si někdo prostě koupit fotoaparát a zkusit fotit zadarmo. Znám spoustu fotografů, kteří si bohužel platí veškeré výdaje na letenky a hotely a pouze pokrývají náklady z toho, co jim festival zaplatí, jen kvůli publicitě. Někteří dokonce jezdí s DJi zadarmo jen kvůli mejdanům. Všichni DJové a festivaly, se kterými spolupracuji, si bohudík cení kvality a profesionality, kterou jim poskytuji, a najímají mě pravidelně.

Teď se zdá, že si každý, kdo má telefon, připadá jako fotograf. V klubech to musí být ještě více patrné, když si každý dělá selfie a fotografie s účinkujícími. Jak zařídíte, aby vaše fotografie vynikly?

Jeden z problémů, které vnímám, se týká vysoké hodnoty ISO. Někteří fotografové prostě zesílí ISO na šíleně zrnité hodnoty a fotí v automatickém režimu, i když to není potřeba, dokonce i na denním světle. Viděl jsem pár fotografií, na kterých je scéna dost světlá na to, aby se dala vyfotit s hodnotou ISO 800-1600, která nezpůsobuje téměř žádné zrnění, přitom je fotografie tak šíleně zrnitá, že to vypadá, jako kdyby na ní sněžilo. A to dokonce i s potlačením šumu.

Mým cílem vždy bylo vytvářet fotografie, které vypadají stejně dobře v plné i v malé velikosti. Jedním ze současných trendů je dělat fotografie, které vypadají dostatečně dobře v malých velikostech pro sociální sítě, když se ale zvětší na plnou velikost, jsou rozmazané, rozostřené a silně zrnité. U fotografií s vysokým rozlišením je zásadní věcí ostření. Může vám to projít, když je fotografie malá. Ale pokud moje fotografie není ostrá a správně nastavená, vymažu ji, ať vypadá jakkoli „dobře“.

Černobílá fotografie vystupující kapely

© Drew Ressler

Na čem pracujete právě teď? Máte připraveno něco dalšího?

Momentálně zkrátka čím dál víc fotím a pozvolna se pouštím spíše do novinářských fotografií oproti čistě fotožurnalistickým záběrům.

Spolupracuji také na kolekci oblečení, která je k vidění na adrese http://apparel.rukes.com. Některé obecně použitelné fotografie z koncertů a zátiší používám na mikiny s kapucí, trička a deky. Prodávají se velmi dobře. A pokaždé, když přijedu na festival, vidím je nosit čím dál víc lidí. Na akci Ultra Europe v Chorvatsku jsem dokonce viděl někoho v jednom z tílek!

Rok od roku mám více práce, takže stále odsouvám věci, které bych rád dělal. Rád bych dělal víc do rocku a popu. Také mám v plánu jednou vydat fotoknihu, ale kdo ví, kdy k tomu dojde. Možná k 20. výročí?

Jaký nejlepší příběh se pojí s nějakou vaší fotografií?

Se spoustou skvělých fotografií se pojí bláznivé příběhy. Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií vznikla před pár lety na festivalu Stereosonic, kde jsem při hraní fotil DJe Tiesta. Otočil se a podal mi svoje sluchátka jako vtip, abych si je nasadil a dělal, že jsem DJ. Já jsem ale dál fotil a ta fotka, kterou jsem udělal, se stala legendární.

Na další je obrovská postavička Hello Kitty prorážející rozbité skleněné okno. Na turné Deadmau5 s Tommym Lee se všichni rozhodli, že si navléknou kostýmy kreslených postaviček a před každým vystoupením prostě vyjdou mezi diváky a budou blbnout, přitom nikdo nebude vědět, o co jde. Já jsem v zákulisí v přívěsu upravoval fotografie a Deadmau5 v kostýmu Hello Kitty mi přišel zaklepat na skleněné okno, abych si ho všiml. Převlek byl docela masivní, takže místo zaklepání prostě tenhle superhrdina prorazil okno. Pak jsem ho donutil, aby ten úder zopakoval.

Další věci jsou namátkově rozeseté po celé mé webové stránce. Je fajn, že nechávám dispozici každou fotogalerii, kterou jsem kdy vytvořil, takže se lidi můžou vrátit až do roku 2004, kdy jsem začínal s kompaktem, a podívat se na moje fotografie z té doby. To je další důvod, proč chci jednou vydat knihu. Mám spoustu příběhů s tolika fotografiemi!

Jste samouk. Jaké rady byste dal ostatním, kteří právě začínají?

Prostě si vytříbit vlastní osobní cit pro fotografii. Nesnažte se napodobovat jiné fotografy. Soustřeďte se na svou práci.

A taky nepracujte zadarmo, jakmile si ověříte, že dokážete dělat dobré fotografie. Vaše práce je umění a vy si za to zasloužíte dostat zaplaceno.

Zeddovo vystoupení na Echostage

© Drew Ressler

Oblíbená skupina, hudebník nebo DJ?

Hybrid, skupina DJů z Velké Británie. V podstatě každou skladbu a remix, které vydali, mám moc rád. Představují jeden z důvodů, proč jsem se dal na taneční hudbu, a jsou to také zastánci, kteří mě ve fotografování tlačili dopředu (Mike Truman mi řekl, že mám cit pro fotografii, hned když jsem začínal).

Většina lidí chodí do nočních klubů a jezdí na festivaly, aby se uvolnili a bavili se, ale pro vás je to práce. Co děláte pro odreagování?

Dívám se na televizi a na filmy, hraju videohry, čtu si a chodím do restaurací na úžasná jídla.

Které kusy ve vaší brašně jsou nejdůležitější?

Kromě fotoaparátu, objektivů a blesku musím vždy v brašně mít:

  • Vlastní ušní ucpávky. Vždycky je nosím. Ochrana sluchu je nesmírně důležitá!
  • Dobíjecí vysoce svítivou baterku. Vynikající pro pohyb po temných festivalech a akcích (a užitečná, když mi spadne krytka objektivu).
  • Různé čisticí prostředky, např. čisticí balonek, tyčinky na sensor, kapesníčky na objektiv atd.
  • Několik konektorů, třeba čtečku karet USB-C a taky obyčejný kabel USB-C na přímé připojení fotoaparátu.
  • Dobrý difuzér blesku, obecně ale používám blesk jen na portrétní fotografie.
  • Karabinku. Vždycky se hodí k přichycení laminované kartičky bez šňůrky na krk.

Odpovědi jsou upravené s ohledem na srozumitelnost a délku.


Výbava Drewa Resslera

FOTOAPARÁTY:

Canon EOS-1D X Mark II

Objektivy a blesky:

Canon EF 16-35mm f/2.8L III USM

Canon EF 24-70mm f/2.8L II USM

Canon EF 85mm f/1.2L II USM

Canon EF 40mm f/2.8 STM

Canon EF 35mm f/1.4L II USM

Canon EF 70-200mm f/2.8L IS II USM

Canon TS-E 90mm f/2.8 tilt-and-shift

Canon Extender EF 2x III

Blesk Canon Speedlite 600EX-RT



Autor rozhovoru: Martin Fleming