Fotografie přírody

Makro fotografie s Josefem Arnoštem

Makro fotografie s Josefem Arnoštem

Makrofotografie znamená focení velmi malých objektů, detailů. Tzv. pravé makro představuje zvětšení 1:1 a větší. Zvětšení 1:1 znamená, že reálnou velikost fotografovaného objektu přenášíme objektivem na snímač fotoaparátu. Pokud tedy v praxi fotím 4 mm velkého mravence, promítne se mi jako 4 mm velký obraz i na snímač. Pokud budu mít zvětšení 2:1, promítnu 4 mm velkého mravence na snímač jako 8 mm velký obraz a tak dále.

Z definice pravého makra vyplývá, že maximální velikost foceného objektu může být 35x24 mm, tedy velikost fullframe snímače.

Ve fotografii se ale pojmem makro souhrnně označuje i tzv. close-up, tedy fotografování detailů. Prostě všechny drobnější objekty „zblízka“. Z takové dálky, na kterou nám běžné objektivy nedokáží zaostřit. Jak jim tedy pomoci? Máme několik možností, jak se dobrat potřebného zvětšení: makročočky a close-up předsádky, mezikroužky, makroměch, reverzní adaptéry a makroobjektivy.

Makroobjektivy

Cestou k obrazově nejkvalitnějšímu výsledku je pochopitelně použití makroobjektivu. Jedná se oobjektivy s pevným ohniskem a vynikající optikou, které se dají použít v drtivé většině případů i na fotografování čehokoli jiného (typicky portrétu). Jejich nejvýraznější vlastností, krom někdy až brutálně kvalitní optiky, je velmi krátká minimální zaostřovací vzdálenost. Právě ta má za následek ono „zvětšení 1:1“.

Osobně používám standardní makroobjektiv Canon EF 100/2.8 USM Macro a vedle něj ještě specialitu, Canon MP-E 65/2.8 1x - 5x Macro. Je to objektiv, který – jak z názvu vyplývá – dovede poskytnout zvětšení až 5:1. Ovšem za cenu fixní vzdálenosti zaostření, takže je použitelný čistě a jen na pravé makro.

Hloubka ostrosti a jak na ní

Při makru se velmi často potýkáme s příliš malou hloubkou ostrosti (HO, nebo anglicky DOF = depth of field). Je to dáno tím, že hloubka ostrosti klesá se zmenšující se ostřící vzdáleností. Logicky tedy, pokud jsme od snímaného detailu 15 cm, hloubka ostrosti nemůže být stejná, jako když fotografujeme se stejným ohniskem například celou postavu člověka na vzdálenost 15 m.

Hloubku ostrosti můžeme zvětšit přicloněním objektivu, pozor ale na difrakci, která se velmi projevuje při vyšších clonových číslech (od cca f/13 a výše) bez ohledu na kvalitu objektivu. Za sebe doporučuji používat maximálně clonové číslo f/16, abychom dosáhli ještě jakž takž ucházející kvality snímku. Velmi záhy zjistíme, že nám ani přiclonění objektivu nebude stačit, hlavně když se dostaneme k „vytouženému“ pravému makru, kde je hloubka ostrosti často v řádech desetin milimetru.

Jediným řešením je pak tzv. focus stacking – metoda skládání více fotografií o různých rovinách zaostření. Takto jsem vytvořil vlastně všechny ukázkové fotky pavouků. Při této metodě je stěžejní, aby se mi během pořizování dílčích snímků fotoaparát ani objekt vůbec nepohnuly. Na straně fotoaparátu to řeší stativ, nebo jiná pevná podložka. Posun roviny zaostření provádím posouváním celého foťáku dopředu nebo dozadu. Pro jemný pohyb vpřed/vzad mi velice pomůžou makrosáňky.

Světlo

Světlo a jeho kvalita je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících kvalitu snímku. V makru lze využít přirozeného osvětlení, ale hlavně při větším poměru zvětšení a lehkém přiclonění objektivu se i za slunného dne brzy dostaneme na expoziční časy, které již nelze udržet z ruky. U makra totiž přestává platit známá poučka pro tzv. focení z ruky, že udržíme čas rovnající se 1/aktuální ohnisko.

Jak to řešit? Přisvětlením. Osobně nemohu moc doporučit stálá světla, protože jsou pořád dost slabá a pomůžou akorát tak při ostření. Na makro tedy především s bleskem. Dá se použít buď systémový v sáňkách fotoaparátu, či na kabelu anebo speciální blesk přímo určený pro makro. Canon má v nabídce hned dva, MR-14EX kruhový a MT-26EX dvouhlavý. Každý z blesků má svá specifika a hodí se na něco trochu jiného. Troufnu si však tvrdit, že ať použijeme jakýkoli blesk, vždy musíme světlo z něj ještě nějak modifikovat, změkčovat.