Emmanuel Oyeleke: Kreativní cesta v módní fotografii

Posouvání kreativních hranic tvoří ohromnou součást módní fotografie a nyní hraje nesmírně důležitou roli v posunu směrem k demokratičtějšímu oboru, kde mohou začínající tvůrci i zavedení fotografové vyprávět své jedinečné příběhy prostřednictvím objektivu. Ambasador společnosti Canon Emmanuel Oyeleke, který žije v Nigérii, se zde ponoří do své inspirativní cesty módního fotografa v Lagosu.

Emmanuelova cesta k fotografování je stejně jedinečná jako jeho snímky. Dříve hrál profesionálně Scrabble a cestoval po turnajích po světě. Během těchto dobrodružství objevil hlubokou lásku k fotografování, zachycování vzpomínek a okamžiků z cest.

Emmanuel sám sebe popisuje jako „sériového podnikatele“; vše pro něj spočívá v nasměrování energie do svých vášní, a právě to bylo zásadní v přeměně koníčka na prosperující kariéru.

Jednou z hlavních Emmanuelových zásad je nikdy neopakovat stejný obraz. „Nemám rád rutinu,“ přiznává. „Snadno se začnu nudit, takže i když pořizuji snímek, který jsem už dříve fotografoval, mohu ho jinak osvětlit. Klienti samozřejmě chtějí konzistenci, ale já se vyhýbám opakování vzorců. Nacházím různé cesty, jak se dostat do cíle. To mne stále udržuje v pohybu. To udržuje mou zvědavost.

„Když vás napadne „Už to chápu, tohle je ten způsob, jak to dělám,“ pak spadnete do pasti sebeuspokojení a v určitém okamžiku se vaše snímky začnou opakovat. V kultuře, jako je Nigérie, lidé chtějí neotřelé nápady a pokaždé něco jiného. Také jakmile něco uděláte, mnoho mladších fotografů to napodobí, takže pokud neumíte najít nové způsoby, jak na to, vaše práce začne vypadat jako práce stovek dalších fotografů. Být schopen dělat věci pokaždé jinak má za následek neotřelost práce pro mě a také pro mé klienty.“

Ať už jde o osobní projekt, nebo o zadání od klienta, vždy funguje osobní vize, říká Emmanuel – a někdy, i když to klienti neočekávají, s nimi výsledek rezonuje a nakonec se jim velmi líbí.

Stejně jako Nina Zimolongová a Ian Hippolyte, o nichž jsme psali v předchozím článku této série, je Emmanuel přesvědčen, že vyprávění příběhů je v módní fotografii všudypřítomné.

„I když to nevidíte, vždy je tu prvek vyprávění,“ říká, „i když je to v těch nejméně nápadných věcech – v pohledu modelky či modela, kompozici nebo v tom, co se rozhodnu zahrnout nebo vyloučit ze záběru. Je tu něco, co se snažím svou prací říci.“

Emmanuel rozpoznává stejný tvůrčí impuls i v samotném módním průmyslu, a proto zdůrazňuje význam platforem, kde se mohou ozvat nové, neznámé hlasy. „Například týdny módy jako Lagos Fashion Week jsou určeny pro zavedené značky, ale některé z nich začleňují platformy i pro začínající designéry. Nyní se také objevuje mnoho dalších.“ Zdůrazňuje hodnotu událostí, jako je Street Souk, což je shromáždění streetového oblečení v Lagosu, které spojuje různé tvůrčí lidi při oslavě módy a předvádí jejich práci. „Tyto platformy jsou velmi důležité pro začínající designéry a další aspekty oboru – nové vizážisty, kadeřnice, fotografy, tvůrce obsahu. Každý jen potřebuje platformu, aby mohl předvést, co umí nabídnout.“

Emmanuel se domnívá, že pokud jde o sociální sítě, nelze jejich důležitost dostatečně vyzdvihnout – pro fotografy a další tvořivé lidi v módním průmyslu i mimo něj.

Jak poznamenává, sociální sítě demokratizovaly expozici – takže umělci jakéhokoli druhu mohou svou práci nakonec „sami publikovat“ a oslovit globální publikum, aniž by se spoléhali na tradiční „strážce bran“ – což je výraz, který použil také Ian k popisu překážek na cestě do tohoto oboru, a skrývají se pod ním například vydavatelé, galerie a producenti. „Sociální sítě opravdu poskytují možnosti a prostředky, zejména začínajícím fotografům, designérům, vizážistům a tak dále, kteří předtím neměli ani svůj hlas, ani dosah nebo síť.

„Možná nikdy neopustíte břehy Nigérie, ale vaše práce cestuje po celém světě. A to je myslím opravdu důležité.“

Začínajícím módním fotografům a také přicházejícím talentům v oboru, kterým může jejich práce poskytnout nebývalou expozici, nabízí Emmanuel tuto praktickou radu:

• „Zajistěte, abyste byli vidět. Sdílení přispívá ke zviditelnění afrických talentů – v oboru fotografie, videografie, kinematografie, módy. Říká se, že zavřená ústa nikdo nenakrmí. Myslím, že jako umělec nechcete jen vytvářet práci, která pak jen tak leží a nikdo ji nevidí. Myslím, že sdílení je důležitější než kdykoli předtím.“
• Vyprávějte svůj příběh. „Lidé nakupují příběhy, nejen obrázky nebo videa. Vyprávějte svůj příběh, protože nikdo nemůže váš příběh odvyprávět tak, jak ho budete vyprávět vy.“
• Buďte transparentní. „Jak často slyšíte, jak lidé říkají „Ach, moje práce mluví sama za sebe“? Ale je tu spousta šumu, spousta rozptýlení, a to i na sociálních sítích. Takže v tomto okamžiku musíte co nejvíce sdílet, tak často, jak je to možné – a řekl bych, že nesdílejte jen to, co se vám povedlo, ale i výzvy, podělte se o děj ze zákulisí a možná lidé uvidí hodnotu v tom, co děláte.“

Emmanuelova cesta je důkazem síly vášně, originality a kreativity, které odhalují, jak mohou podnikatelský duch a sociální sítě utvářet kariéru dnešních vizuálních vypravěčů. Kdybyste si měli odnést jen jedno poučení, pak to, že se správnými nástroji a přístupem se mohou velké sny stát skutečností.

Další informace:

• Jak proniknout do módní fotografie
• Seznam fotografické výbavy pro módní fotografii

Autorky: Mabinty Taylor-Kamarová a Sarah Kay Blandová