Ačkoli se to možná zdá nelogické, může použití minimalistické kompozice maximalizovat účinek snímku. Minimalistické kompozice se zaměřují na jednoduchost, obsahují velmi málo prvků, ale přesto poskytují hluboké a promyšlené snímky, protože odříznou zbytečné detaily a soustředí pozornost diváka na určitou část záběru.
Vytváření minimalistických, zjednodušujících kompozic zní možná snadno, ale může to být těžší než složit rušnější kompozice, protože musíte najít způsob, jak odstranit nežádoucí a vizuálně rozptylující prvky, aniž by byl obraz nudný.
Skvělý způsob, jak začít s minimalistickými kompozicemi, je postavit objekty proti „negativnímu“ neboli „prázdnému“ prostoru. Například fotografování plážové chaty jak proti obloze, tak proti pláži, by znamenalo využití vizuálního kontrastu k postavení chaty proti dvěma negativním otevřeným prostorům – pláži a moři – a mělo by zaměřit pozornost právě na plážovou chatu. Rozostřené pozadí v portrétu – vytvořené pomocí nastavení široké clony (nízké clonové číslo), nebo fotografování pomocí teleobjektivu, případně kombinace obojího – také vytváří negativní prostor, který pomáhá objektu vyniknout.
Dalším způsobem, jak dosáhnout minimalistické kompozice, je zaměřit se na tvary. Určete jeden nebo dva tvary nebo geometrické vzory v kompozici a pokuste se je izolovat, třeba i pomocí negativního prostoru.
Prázdný prostor může také dodat pocit pohybu. Pokud se před objektem nachází prostor, vypadá to, že se objekt pohybuje do tohoto prostoru, nebo se chystá tak učinit. Prostor za ním může působit dojmem, že se objekt pohybuje tak rychle, že téměř vyskočí ze záběru.